Rychle se blíží parlamentní volby... Musím se přiznat, že jsem z nich vždy dost nesvůj. Vždy s blížícím se termínem se stále intenzivněji zabývám myšlenkou, komu vlastně ten svůj hlas svěřit. Přiznávám, že jsem několikrát zvolil i variantu volby bojkotovat, ale spíše proto, že jsem byl v termínu voleb mimo své bydliště. Bohužel ani ignorování voleb mi nepřineslo dobrý pocit, natož pak všechny dosavadní výsledky volebních klání. To se pak rozmýšlí velmi obtížně. V tomto roce mně nejvíce zasáhlo zrušení oboru, v němž pracuji, tedy PLDD, a ani moje finanční ohodnocení mne dlouhodobě nenaplňuje optimismem. Zapátral jsem tedy ve volebních programech, která strana mi nabídne alespoň příslib satisfakce.
Výsledek je zoufalý. Peníze slibují všichni, to musím uznat. Bohužel je ale nabízejí personálu nemocnic, v některých případech dokonce i praktickým lékařům, ale o prakticích pro děti nikde ani čárka. Zvýšení platu kolegům z nemocnic ze srdce
přeji, ale dikce slibů ve volebních programech u mě důvěru nebudí. Postrádám jaksi informaci, kde na to zvýšení vezmeme a jak by si politici zvýšení platů představovali. Tedy se bojím, že ani zdravotníci v lůžkových zařízeních se peněz navíc jen tak nedočkají.
Kapitoly o zdravotnictví jsou vůbec plné prázdných, nic neříkajících frází a hesel. Pokud se některá za stran skutečně pouští do rádoby seriózního rozboru situace ve zdravotnictví, pak si v mých očích spíše škodí. Termíny jako „zabránit v odchodu mladým lékařům“, nebo „zvýšit efektivitu práce ve zdravotnických zařízeních“, či dokonce sliby „zatočíme s šedou ekonomikou ve zdravotnictví“ působí až děsivě. Informace o tom, že česká pediatrie se potácí (ostatně není sama) na hraně propasti, a jak řešit potíže, které politici svými neuváženými zásahy do financování a vzdělávání ve zdravotnictví napáchali, jsem hledal marně. Přitom slib, že dotyčná strana podpoří udržení stávající sítě praktických lékařů pro děti a dorost ve stávající kvalitě, by jistě potěšil všechny rodiče i prarodiče, a to není málo.
Dokonce jsem se, v zájmu co nejlepší volby, pokusil z politiků dostat při osobním rozhovoru žádané informace Tedy jak hodlají podpořit relativně významný segment zdravotní péče. A výsledek byl pro politiky opět nelichotivý. Jistě, je
před volbami, a tak si politik bude rád povídat o čemkoli s jakýmkoli bláznem, a dokonce umí předstírat i opravdový zájem. Ale musím bohužel konstatovat smutný fakt, že politikům je to JEDNO! A bohužel i občanům je to jedno. Když jsem si povídal s kolegy jiných odborností o zániku oboru PLDD, zjistil jsem, že i jim je to jedno. Nevidí prostě rozdíl mezi pediatrem v nemocnici a v terénu. Mají svou zkušenost z předlistopadové éry, a fakt, že podmínky odborné, společenské, ekonomické i organizační jsou dnes diametrálně odlišné, si jednoduše neuvědomují. Naše snaha o nápravu rozhodnutí, které vnímáme jako špatné, naráží na netečnost společnosti, odpor několika zainteresovaných skupin s dobře utajenými zájmy.
Není divu, že ve volebních programech politických stran není o primární pediatrické péči ani čárka. Dámy a pánové v Poslanecké sněmovně problém PLDD vyřídili podle svého a umyli si nad naším oborem obrazně ruce. Považují věc za vyřízenou, protože se vlastně nic neděje. Není to problém ani pro rodiče dětí, protože většina z nich stále svého PLDD má, a není tedy problém potřeba ventilovat ve volebním programu. O zvyšování ceny práce zdravotníků se sice zmiňují všichni, ale nemyslím si, že by tento slib chtěli plnit. A důvod je přece úplně stejný. Už téměř 30 let zdravotníci pracují za podhodnocené mzdy, a řečeno slovy prvního prezidenta České lékařské komory, „čekají, až bude lépe a platy jim samy vzrostou“. Myslím, že po 28 letech je snad už všem jasné, že lépe už bylo. Přesto se nic neděje, zdravotnictví pořád funguje, jak má, pacienti, rozuměj voliči, jsou spokojení, a zdravotníkům stačí občas něco slíbit, a v nejhorším hodit ohlodanou kost.
Není to tedy tak, že si vlastně za stávající situaci můžeme sami? Není to tak, že naší snahou udržet fungující systém zdravotní péče, třeba i na úkor svých platů, svého volného času, vlastně vysíláme signál? Zprávu o tom, že naše zdravotnictví
vlastně žádné řízení nepotřebuje, protože ho zajištuje až nelidská obětavost českých zdravotníků? Zprávu o tom, že za podstatně nižší finanční prostředky dokážeme poskytovat stále ještě zdravotní péči na evropské úrovni, aniž by to kdokoli měl chuť patřičně ocenit? Zprávu o tom, že dopady špatných zákonů na zdravotnictví díky tomu nejsou až tak tragické, nebo že pokud se ztratí pár milionů špatným rozhodnutím, tak to zdravotní systém „nepoloží“? Tyto signály ale nejsou správné! Obětavých zdravotníků rychle ubývá, a ti noví už uvažují
zcela jinak. Nelámou si hlavu s tím jak „vyžehlit“ chyby politiků, aby pacient nic nepoznal. A rozhodně nejsou ochotni ze svých platů „látat díry“ v rozpočtu zdravotnictví.
A tak se dostávám k meritu věci. Je vlastně jedno, komu svůj hlas svěříme. Je jedno, zda se necháme zlákat planými sliby toho či onoho politického subjektu. Důležité je, jak se budeme chovat každý další den nového volebního období. Zda budu i nadále ochoten na úkor své odměny podnikatele pořídit například do čekárny nové lino (to staré bylo už vážně prošlapané). Zda po přečtení nové úhradové vyhlášky jen pokrčím rameny, že na ministerstvu asi nevědí, že provozovat ordinaci PLDD je tak trochu prodělečný podnik. Zda by nebylo dobré uvážit další podnikání ve zdravotnictví za takových podmínek. Vždyť po zrušení našeho oboru, bídné odměně, která navíc další rok neporoste, zavedení EET a e-receptu by to snad došlo už každému. Všechny ty signály mluví úplně jasně. Buďto o praktické lékaře pro děti a dorost stát prostě nemá zájem, anebo zcela v duchu raného kapitalismu zkouší, kolik z naší otrocké práce může ještě vyždímat.
Zdeněk Zíma