Prázdniny klepou na dveře a s nimi i houbařská sezóna, která byla v loňském roce nadmíru úrodná. O tom, jak akutně řešit otravy houbami, na co si dát pozor a kdy určitě využít na telefonních číslech 224 91 92 93 nebo 224 91 54 02 nonstop konzultací Toxikologickéhoinformačního střediska (TIS) při Klinice pracovního lékařství 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, jsme hovořili s vedoucí lékařkou TIS prof. MUDr. Danielou Pelclovou, CSc.
Jak často se v TIS setkáváte s intoxikacemi houbami?
Musím říct, že je to sezónně závislé – loni byla obrovská úroda hub, takže dotazů jsme měli více než sedm set, ale některý rok třeba jen okolo stovky. Je to hodně rozdílné. Nejzásadnější a nejčastější jsou dotazy týkající se možného požití muchomůrky zelené, která je takřka jedinou houbou ohrožující život člověka. Stačí požití jediného kusu, u dětí ještě méně. Na dalším místě je muchomůrka tygrovaná, popřípadě červená, které už tak nebezpečné nejsou, stejně jako lysohlávky. Upozornila bych ještě na zajímavou houbu, takříkajíc do detektivek, a sice na pavučinec plyšový. Ten je zvláštní tím, že jeho může vést k poškození až selhání ledvin, nicméně první příznaky se objevují po dvou až třech týdnech od požití, takže v době, kdy už je obvykle pozdě. Lidé, kteří tuto houbu zkonzumovali, se pak často potkávají na oddělení hemodialýzy při akutním renálním selhání. Problém totiž je, že pavučinec je podobný ryzci nebo holubince, proto může dojít k záměně.
Které příznaky jsou charakteristické pro otravy muchomůrkou zelenou?
Nejtypičtější je hodně dlouhá latence, průměrně deset hodin. Když si ji lidé dají třeba k večeři, vzbudí se až ráno se zvracením, průjmy a bolestmi břicha – tyto velmi nepříjemné symptomy se opakují a přetrvávají zhruba celý den. Pacienti jsou dehydratovaní a zesláblí, druhý den se ovšem mohu cítit lépe. Třetí den se u nich pak již mohou začít objevovat známky selhání jater, popřípadě ledvin, nejsou-li adekvátně léčeni. Tedy pokud jim není podáno antidotum silibinin, které je v nemocnicích dostupné, protože slouží také jako hepatoprotektivum. Pacient by je měl dostat ideálně do 20 hodin od požití. Pokud se tak nestane, je mnohdy nutná transplantace jater, nebo může dokonce dojít k úmrtí.
Chtěla bych ještě zdůraznit, že toxiny muchomůrky zelené jsou velmi odolné vůči teplotním změnám – neničí se ani smažením, ani mražením, ani sušením, ani zavařováním. Tato houba je proto nebezpečná v jakékoli úpravě.
Na co byste upozornila u dalších hub?
Co se týká muchomůrky tygrované nebo červené, po požití může nejdříve nastat euforie a také halucinace – i z toho důvodu je mladí na sobě testují, protože v nich vyvolávají pocity, že například létají. Při velké dávce může dojít k bezvědomí, nicméně otrava těmito houbami nepoškozuje játra ani ledviny. Z bezvědomí se lidé probudí, event. v nemocnici s podpůrnou léčbou, a obvykle přežijí bez následků. Podobné příznaky navozují i lysohlávky, které mladá generace s oblibou sbírá. Po předávkování se však u někoho může dostavit tzv. bad trip – nepříjemný zážitek z požití psychotropní látky, jenž může vést až k sebevražedným sklonům. Na tato rizika by měli konzumenti i lékaři určitě myslet.
Existuje první pomoc, kterou lze poskytnout hned v domácnosti nebo ordinaci lékaře
primární péče?
U méně nebezpečných hub je to podání univerzálního antidota – aktivního uhlí. U muchomůrky zelené, u níž by to bylo nejdůležitější, je problematická právě latence příznaků – ideální pomocí by bylo rovněž aktivní uhlí, protože váže toxiny, které cirkulují mezi játry, žlučí a střevem. Vhodné je užití třeba dvaceti tablet najednou nebo co největší dávky, která je doma k dispozici. Pokud by si lidé uvědomili včas, ještě před objevením se symptomů, že snědli muchomůrku zelenou, pak by byl indikován výplach žaludku či projímadlo, což by mohlo úplně zabránit rozvoji otravy. Mají-li lidé podezření, že zkonzumovali muchomůrku zelenou, měli by do nemocnice přinést zbytky hub, třeba i zvratky nebo stolici, aby mohla být v těchto vzorcích mikroskopicky vyšetřena přítomnost spor. Ústav soudního lékařství a toxikologie 1. LF UK a VFN v Praze začíná zjišťovat amatoxiny muchomůrky zelené také z krve a moči, kde přetrvávají zhruba do tří dnů – jejich průkaz je díky tomu mnohem jasnější a jednodušší. Dané vyšetření v současnosti stanovují i v dalších laboratořích, například v Olomouci a Ostravě.
Non-stop konzultační linka Toxikologického informačního střediska
224 91 92 93 nebo 224 91 54 02
www.tis-cz.cz
Informační brožura ke stažení: tis-cz.cz/index.php/informace-o-stredisku/publikace
Jana Tlapáková