Ačkoli intoxikace rostlinami nejsou tak běžné a nebezpečné jako otravy čisticími prostředky s žíravými látkami, mohou u dětí vést i k vážnějším komplikacím. O tom, jak je akutně řešit, na co si dát pozor a kdy určitě využít na telefonních číslech 224 91 92 93 nebo 224 91 54 02 nonstop konzultací Toxikologického informačního střediska (TIS, www.tis-cz.cz) při Klinice pracovního lékařství 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, jsme hovořili s vedoucí lékařkou TIS prof. MUDr. Danielou Pelclovou, CSc.
Jak často se v TIS setkáváte s intoxikacemi rostlinami u dětí?
Dotazů na otravy pokojovými či venkovními rostlinami míváme okolo deseti procent. U dětí jde obvykle o požití bobulí, které bývá typické v létě a na podzim, případně před Vánoci v souvislosti s „ochutnávkou“ kuliček jmelí.
Zůstaňme tedy u pokojových rostlin. Které z nich jsou nejrizikovější?
Asi nejznámější svými toxickými účinky je diefenbachie, která obsahuje krystaly šťavelanu vápenatého, jenž může být silně dráždivý. Pokud děti koušou listy, nebo v horším případě stonek, může dojít rychle k otoku ústní dutiny, stridoru a dušení. Většinou to bývá do patnácti minut a je potřeba okamžitě volat zdravotnickou záchrannou službu. Nicméně nebezpečných případů bývá v praxi jen malý zlomek a často jako první pomoc postačí podání mléka, nejlépe studeného, nebo mléčné zmrzliny. Vhodné je vždy zavolat TIS ke konzultaci.
Těžší stavy se vyskytují spíše u dospělých, kteří stonek přímo pojídají – ať už s úmyslem suicidálním, nebo když si jej z legrace nabízejí k jídlu jako kedlubnu. I takový případ jsme bohužel zaznamenali.
Jak jste uvedla, u venkovních rostlin představují nebezpečí především jejich bobule.
Kterých se to týká?
Hodně častý je pámelník, jenž se u nás hojně využívá jako okrasná rostlina v parcích i zahradách a se kterým si děti rády hrají, protože jeho bobule krásně praskají. Dále bych uvedla třeba skalník nebo ptačí zob, jež zase lákají pro své barevné bobule. Tyto rostliny však dráždí zažívací trakt jen mírně. K nevolnosti, zvracení či případnému průjmu může dojít po požití většího množství bobulí, přibližně deseti až patnácti a více. Doporučujeme vždy podání několika tablet aktivního uhlí, které je „univerzálním antidotem“ a obvykle je mají rodiče po ruce, dítě je možné většinou sledovat doma.
K výrazně nebezpečnějším venkovním rostlinám pak patří tis červený, který je rovněž oblíbenou ozdobou zahrad a parků. Toxická přitom není dužnina jeho bobulí, ale semeno uvnitř. Bohužel, u dětí nikdy nevíme, zda bobule rozkousaly, takže s tím musíme počítat dopředu. Udává se, že po požití pěti až osmi bobulí je třeba nutit ke zvracení, opět se podává aktivní uhlí a při přetrvávajících potížích je event. nutná návštěva nemocnice. Ještě nebezpečnější je ovšem konzumace jehličí tisu – před nedávnem jsme se například setkali s tímto problémem u tříletého chlapce a vyřešili jsme ho aktivním uhlím, ale častěji to bývá u mladých mužů se sebevražednými sklony. Ti mnohdy snědí celou hrst jehličí, nebo si z něj udělají odvar, což je skutečně už letální dávka. Asi před dvěma měsíci jsme zaznamenali smrtelný případ po požití tisu u mladého člověka. Proti taxinu, který je v něm obsažen a jenž vyvolává poruchy srdečního rytmu, event. selhání srdce, mu sice bylo podáno antidotum – DigiFab, ale nakonec pacient zemřel v nemocnici v důsledku komplikací. Vzácně se pak objevují otravy třeba rulíkem zlomocným, který vyvolává atropinové příznaky, mydriázu, bušení srdce, tachykardii a proti němuž existuje antidotum fyzostigmin. Ale to jsou opravdu maximálně dva případy do roka.
Na jaké další venkovní rostliny byste v souvislosti s otravami upozornila?
Dost málo se ví o problémech spojených se syrovými fazolemi, které mohou u dětí způsobovat až kruté, případně krvavé průjmy s dehydratací. Proto je dobře vyvolat zvracení, pokud je to do hodiny od konzumace, poté aplikovat aktivní uhlí v několika tabletách. Při malém množství požitých fazolí lze dítě pozorovat doma, ale při větším už je nutné sledování v nemocnici.
V období Vánoc pak bývají docela „populární“ kuličky jmelí, které však způsobují spíše jen lehké podráždění zažívacího traktu. Ani pozlacené nebo postříbřené jmelí nepředstavuje výraznou obtíž, protože barvivo toxické není.
Mohou se některé netoxické rostliny stát při dlouhodobém, pravidelném užití toxickými?
Úplně běžné to není. Nicméně může nastat situace, že některé rostlinné přípravky, prodávané například různými léčiteli, byly v minulosti kontaminovány třeba těžkými kovy, olovem či rtutí. Takže záleží na podmínkách výroby a na tom, jak je kontrolována. Ale s podobnými stavy se setkáváme velmi málo.
Non-stop konzultační linka Toxikologického informačního střediska
224 91 92 93 nebo 224 91 54 02
www.tis-cz.cz
Informační brožura ke stažení
www.tis-cz.cz/index.php/informace-o-stredisku/publikace
Jana Tlapáková