Popáleninový úraz – zvláště u dětí – nelze podceňovat. I přes zdánlivě malý rozsah, ale s přihlédnutím k lokalizaci, hloubce, věku a mechanismu úrazu se může jednat o úraz velmi těžký, s komplikovanou celkovou a chirurgickou léčbou a trvalými následky. Při nedodržení zásad ošetřování popálenin dochází ke zbytečnému utrpení pacienta, zhoršení funkčních i kosmetických následků, prodloužení doby hospitalizace a také ke zvýšení finanční náročnosti specializované péče. Pamatujte, že tvar a charakter jizvy jsou vždy výsledkem vaší péče o ránu.
Pokud se týká termických poranění, možná si málokdo uvědomí, že ke vzniku opaření stačí působení teploty 68,3 °C po dobu jedné sekundy. V případě horké vody či kávy je to tedy opravdu velmi snadné. Termické úrazy dále vznikají v důsledku popálení, tedy kontaktu s horkým předmětem či plamenem, působení elektrického proudu, poleptání, ionizačního záření nebo omrzlin. Do popáleninového centra by měly být transportováni všechny děti a pacienti s těžkým popáleninovým úrazem, postižením obličeje, krku, dýchacích cest, rukou, nohou, perinea a genitálu či s cirkulárním postižením končetin a s úrazem elektrickým proudem. Mělo by se tak stát bezprostředně po primárním zajištění nemocného (intravenózní přístup, adekvátní analgosedace, lokální ošetření) a vždy v doprovodu lékaře (RLP, LZS).
Podle hloubky popálení lze termické úrazy klasifikovat do tří kategorií:
* popálení I. stupně, jehož příčinou jsou opaření politím či ožehnutí plamenem – barva růžová až červená, povrch bez porušení kožního krytu, značná bolestivost;
* popálení II. stupně, jehož příčinou jsou opaření politím či ožehnutí plamenem – barva růžová až červená (stupeň IIa) nebo červená bez kapilárního návratu (stupeň IIb), puchýře s vlhkou spodinou, značná bolestivost;
* popálení III. stupně, jehož příčinou jsou opaření ponořením, hoření, elektrický proud, chemikálie
– barva perleťově bílá, žlutá až černá, povrch suchý, citlivost není zachována. V případě poskytování první pomoci je třeba nejprve zabránit působení tepelné noxy, dále zajistit ochlazování, aseptický přístup, analgezii a event. včasný překlad na specializované pracoviště. Lokální péče vyžaduje toaletu rány a okolí, aplikaci mastného tylu a krytí podle charakteru rány (na každou ránu správný obvaz). Mezi biologické krytí se řadí alo- nebo xenotransplantáty, k syntetickým patří filmy, gely a pěny.
Algináty jsou vhodné pro mírné až silně exsudující či hluboké rány, dutiny a kapsy ran, povrchové rány v silně mokvající čistící fázi, krvácivé rány nebo pro popáleniny II. stupně. Kontraindikovány jsou naopak u suchých nekrotických ran a popálenin III. stupně. Hydrogely se uplatňují u ran suchých nebo se sklonem k vysychání a při namáčení strupů či povlaků. Nevhodné jsou naproti tomu u silně mokvajících nebo krvácivých ran. Hydrokoloidy jsou indikovány u lehce až mírně exsudujících ran, při maximálně mírném osídlení bakteriemi a ve všech fázích hojení. Jejich použití je vyloučeno u ran kriticky kolonizovaných, infikovaných, obnažených šlach, svalů, kostí, ran po tumoru nebo v případě alergie. U popálenin, ale i operačních defektů tkáně nebo vředů různého původu se pak nabízí aplikace kolagenu, jenž je kontraindikován u infikovaných ran a suchých nekróz. Hojení rány a obnovu rovnováhy urychluje přípravek Suprasorb C, který váže např. cytokiny a proteázy, chrání růstové faktory, stimuluje tvorbu nové tkáně a nových epitelových buněk.
Zdroj: XII. kongres primární péče – z přednášky MUDr. Lubomíra Brože z Kliniky popáleninové medicíny 3. LF UK a FNKV, Praha
Jana Tlapáková