V západočeském regionu nám aktuálně vrtá hlavou výskyt virového onemocnění s kožními a slizničními projevy, tzv. syndrom ústa-ruka-noha. Máme toho opravdu „požehnaně“, zejména v mateřských školách. Mám pocit, že to letos „přiletělo“ z Egypta a Turecka. Také jsem zaznamenala větší výskyt impetiga, a to bylo zase z Chorvatska.
Pak mne trápí také špatné stravování školáků – ale to je na samostatné téma třeba příště.
Daří se u vás hospitalizovat „normálně“ nemocné děti?
Marie Kmoníčková
Samozřejmě nás ve východočeském regionu, zahrnujícím Pardubický a Královéhradecký kraj, trápí totéž, co kolegy v ostatních regionech – nadcházející spuštění e-receptu do ostrého provozu, nejistota ohledně EET, narůstající administrativa, omluvenky, ... Takže „nic nového pod sluncem“. Snažíme se ale neztrácet optimismus a chuť do další práce (nechci být úplně melodramatická, ale lepší vyjádření jsem nenašla).
Momentálně se můžeme těšit na společné Hradubické setkání – pravidelné předvánoční posezení kolegů v podhradí Kunětické hory, dominanty na půli cesty mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Žádná práce, žádné přednášky, klidné adventní potkávání se... Z odborného hlediska bych poukázala na problém, který někdy pociťujeme v oblasti Hradce Králové. K dětskému lékařství patří neodmyslitelně hospitalizace nemocných dětí z důvodů, které jsou částečně sociální – dítě je ze sociálně slabé rodiny, nemůžeme se spolehnout na informace, které nám rodina poskytuje, léčba neprobíhá tak, jak jsme předpokládali... Na Dětské klinice FN Hradec Králové se samozřejmě koncentrují z celého regionu děti se závažnými onemocněními, děti se vzácnými onemocněními, děti vyžadující další diagnostiku. Potom může být někdy trochu problém přijmout k hospitalizaci „normálně“ nemocné dítě. Bylo by zajímavé porovnat, jak jsou tyto záležitosti řešeny v jiných regionech.
Generační obměna PLDD se u nás zatím daří – ale co bude dál?
Daniela Verdánová
V Jihočeském kraji, jehož krajským městem jsou České Budějovice, se nachází 7 okresů – českobudějovický, táborský, jindřichohradecký, písecký, strakonický, českokrumlovský a prachatický. Žije zde 638 000 obyvatel, z toho asi 122 000 dětí, o které se stará 152
praktických lékařů pro děti dorost (PLDD). Je dobře, že dosud každá jihočeská maminka pro své dítě najde registrujícího PLDD.
Ordinace – tak jako určitě i v ostatních částech republiky – jsou nerovnoměrně zaplněny. Je jasné, že ve městech se děti registrují častěji, neboť pro jejich rodiče je výhodné navštěvovat lékařské ordinace, v jejichž blízkosti se nacházejí laboratoře a ordinace specialistů. Někteří PLDD poskytují léčebně preventivní péči na dvou, třech či dokonce i čtyřech venkovských místech, což je velmi náročné. Jihočeská příroda je sice krásná, ale hlavně v zimních měsících někdy i dopravně nevlídná. Systém odměňování v naší republice není pro praktické lékaře spravedlivý. Nemyslí se na odlišné podmínky. Bylo by vhodné to změnit. Velmi pomalu se daří zainteresovat obecní úřady, aby finančně svému praktickému lékaři pomohly.
Na některých místech našeho kraje děti velmi těžko hledají specializovanou péči – například očního lékaře, psychiatra, psychologa, alergologa–imunologa. Zájem o práci PLDD v našem kraji dokazuje i obměna lékařů odcházejících do zaslouženého důchodu lékaři mladými. Vždycky platilo, že lékař po promoci musí nejdříve nabývat zkušenosti na lůžkových dětských odděleních, dostatečný čas věnovat stážím v ambulantní praxi, a pak teprve po nabytí specializované způsobilosti může začít pracovat samostatně, bez odborného dohledu. Nejinak tomu bylo a je i v našem kraji. Podaří se i v budoucnu zajistit, aby v našem kraji byl dostatek PLDD?
Jana Tomčalová