MUDr. Eliška Popelová z Kliniky zobrazovacích metod 2. LF UK a FN Motol (dětská část) obohatila problematiku syndromu týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte, které bylo věnováno letošní červnové Zdravotnické fórum (viz samostatné články v tomto vydání Newsletteru), o pohled radiologa.
S vedoucím lékařem dětské části kliniky MUDr. Martinem Kynčlem, Ph.D., se MUDr. Popelová tématu týraného dítěte z pohledu radiologa věnuje již několik let. V loňském roce se díky tomu podařilo publikovat první česká Doporučení pro využití zobrazovacích metod při podezření na syndrom týraného dítěte, která byla schválena Českou radiologickou společností ČLS JEP.
Hned v úvodu textu Doporučení lze najít – i s odkazy na příslušné literární zdroje – řadu faktů, které dokumentují, o jak vážný problém se jedná. „Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR bylo v roce 2015 zjištěno 686 případů fyzického týrání, 745 případů sexuálního zneužívání a 6862 případů zanedbávání. V souvislosti s tímto zacházením bylo hospitalizováno 187 dětí a 6 dětí na následky tohoto zacházení zemřelo. „Až 55 % dětí, které zemřely následkem týrání, navštívilo v posledním měsíci svého života zdravotnické zařízení,“ píše se mj. v textu, který pokračuje:
„V závislosti na věku a typu vyšetřované podskupiny je u 6–55 % fyzicky týraných dětí násilí natolik těžké, že vede ke vzniku zlomeniny. U dětí, které se dosud samy aktivně nepohybují, je riziko náhodného poranění nízké. Čím je zraněné dítě mladší, tím vyšší je riziko, že zlomenina je důsledkem násilí. Závažná poranění zahrnují poranění hrudníku, dutiny břišní a mozku. Trauma hlavy s poraněním mozku představuje obzvláště závažný stav. Dvacet procent dětí na jeho následky zemře. Z přeživších trpí 34 % těžkým a 25 % mírným postižením. Největší riziko závažného poškození mozku následkem týrání mají kojenci a batolata. Epidemiologické studie udávají roční incidenci 36 na 100 000 dětí do šesti měsíců, 14–24 na 100 000 dětí do jednoho roku a 0,3–3,8 na 100 000 dětí do dvou let věku.“ Vyšetření zraněného dítěte je zatěžující pro všechny zúčastněné, zejména pokud utrpělo vícečetná poranění nebo pokud existuje podezření, že zranění vznikla týráním. Pečlivé vyšetření dětí, u kterých existuje podezření na syndrom týraného dítěte (non-accidental injury, NAI), je klíčové pro zajištění jejich bezpečí. Je však nutné mít na paměti, že v řadě případů se prvotní podezření nepotvrdí. Je proto zásadní zachovávat během vyšetřování citlivý přístup k dítěti i jeho rodině.
Má-li být u poraněného dítěte diagnostikován syndrom týraného dítěte, hrají zobrazovací metody často klíčovou roli. Aby byl zajištěn a dodržen vysoký standard péče, měl by volbu vyšetřovacích postupů řídit zkušený odborník. V radiologii a pediatrii je to nejčastěji atestovaný lékař. Jedním z opakovaných zjištění vyplývajících z vyšetřování dětských úmrtí je podle autorů textu Doporučení i nedostatečná komunikace mezi odborníky v rámci jednotlivých institucí, které mají péči o dítě na starosti, i mezi institucemi navzájem. Pediatři a radiologové by proto měli zlepšit svou mezioborovou spolupráci a také spolupráci s ostatními odborníky a příslušnými úřady. Je nezbytné, aby příslušní odborníci na ochranu dítěte poskytovali poradenství a podporu zdravotnickým pracovníkům. Zásadní je také pravidelné vzdělávání pediatrů a radiologů odpovídající úrovni jejich zapojení do problematiky ochrany dítěte.
Potud alespoň krátce z úvodu Doporučení pro využití zobrazovacích metod při podezření na syndrom týraného dítěte, jejichž plné znění je vám v rámci mezioborové komunikace k dispozici ZDE.
Redakce