V praxi praktických dětských lékařů se mohou objevovat různé výzvy, které sahají za hranice samotného lékařského oboru. Výzvy které se dotýkají prostředí, v němž rodiny žijí, nebo kontextu jejich životního příběhu.
Péče PLDD je doslova a do písmene jedinou univerzální službou v ČR, ke které mají přístup všechny děti i jejich rodiče. Nikdo jiný – žádný další profesionál, žádná jiná služba státu – rodin, zejména s nejmladšími dětmi, nevidí, a nemá tak de facto ani šanci zachytit případné varovné signály. A těmi signály nejsou myšleny pouze ty, které se týkají dětského těla, ale také jeho duše. Z tohoto pohledu je zde obrovský potenciál pro prevenci a zachycení řady budoucích závažných problémů, ale zároveň i velký závazek, na který by neměli být praktičtí lékaři pro děti a dorost doslova a do písmene sami.
Prorodinná politika ČR je do tří let věku dítěte postavena na osobní odpovědnosti rodičů, jejich vlastních kompetencích a případné podpoře širší rodiny. Stát poskytuje základní hmotné zabezpečení pečující osoby prostřednictvím dávek peněžité podpory v mateřství a rodičovského příspěvku. Řada rodin je schopna všechny potřeby dětí naplnit, ale co se děje, když rodiče nemají všechny potřebné kompetence nebo kapacity?
Příležitost prvních roků života
Období do tří let věku dítěte je klíčovým obdobím budování základů zdraví (fyzického, psychického), ale i budoucího vzdělávacího úspěchu či neúspěchu. Jinými slovy rozdíly mezi dětmi nejsou vrozené, ale zvětšují se s věkem, přičemž nejrychleji rostou v prvních letech života, kde je paradoxně nejméně služeb a podpory vůbec.
Možná, že osobně znáte některou ze situací: Velmi mladá maminka, která byla nedávno sama ještě dítětem, a vy vidíte, že by kromě podpory v péči o dítě potřebovala pomoc sama pro sebe… Rodič, který je na péči o dítě sám, s každou další návštěvou vypadá více a více vyčerpaný… Dítě, které je zdravé, ale psychomotoricky se nevyvíjí ideálně… Dítě, které ani v pěti letech před vámi nemluví nebo nenakreslí postavu… Předškolní dítě, které by profitovalo z předškolního vzdělávání, ale do mateřské školy nedochází… Rodiče, kteří nemluví dobře česky, a je obtížné ověřit si míru porozumění… Rodiče dítěte, kteří mají dodržovat léčebný režim, ale vy vidíte, že vaše informace s nimi nepřekročí hranice ordinace… Předškolní dítě, které má zkažený chrup nebo je obézní a situace se nezlepšuje…
Vodítkem, jak rozpoznat týrané, zneužívané a zanedbávané dítě, mohou být praktická doporučení a metodická opatření ministerstva zdravotnictví, které tvořila Nadace Sirius. Jak ale podpořit rodiče v jejich kompetencích ještě před tím, než se problém rozhoří, a navíc v terénu – to už je oblast, kam možnosti praktických dětských lékařů nesahají.
Naštěstí nemusejí čelit těmto výzvám sami. Sociální služby, specializující se na včasnou péči, mohou poskytnout cennou podporu. Tito odborníci se zaměřují na identifikaci a řešení problémů v raném věku, podporují rodiče, kteří se potýkají s výzvami všeho druhu. Cestou jak řešit případy, kde je třeba zapojit více odborníků z různých oblastí, může být mezioborová spolupráce. V České republice se tímto stylem práce zabývá řada organizací, jako příklad můžeme jmenovat Society for All, z.s., která v rámci projektu Signály spolu s odborníky vytvořila Karty KID a metodiky s doprovodným e-learningem zdarma a další návazné lokalizované materiály jako například přehledy služeb, karty s kontakty pro rodiče nebo pro děti, které adaptovala pro pět obcí s rozšířenou působností a dvě městské části a souhrnně v nich uvádí místní organizace i jednotlivce, kteří s rodinami na poli sociální práce, poradenství, pomoci s bydlením i v oblastech pomoci obětem domácího násilí či v otázkách duševního zdraví spolupracují. Praktickým dětským lékařům se otevírá možnost, jak s minimálním úsilím rodině nabídnout komplexní péči a zajištění podpory kompetencí rodičů přímo v jejich domácím prostředí či v terénu.
„Lokalizované verze karty KID pro Most a přehled služeb mají pro mě velkou přidanou hodnotu v nabízení kontaktů. Využívám letáky a propagační materiály od SOFA ve své ordinaci i v čekárně, tak se ke kontaktům v případě potřeby dostanou i sami rodiče nebo děti,“ zmiňuje využitelnost materiálů od SOFA například praktická dětská lékařka z Mostu MUDr. Veronika Dobiášová.
Jeden příběh za všechny
V praxi může vypadat provázání zdravotního a sociálního sektoru následovně. Dnes šestiletý chlapec se narodil doma s těžkým postižením – meningokélou. Jeho matka nebyla v těhotenství vůbec sledována, o postižení nevěděla. V rodině je dalších osm dětí, matka i otec mají citelně snížené kompetence, nerozumí chlapcově stavu, zanedbávají lékařskou péči, neumí komunikovat s lékaři, bojí se jich a chlapcova situace se stále zhoršuje. S vypětím všech sil rodiče zvládali absolvovat s chlapcem kontroly na urologii, neurologii a ortopedii, ale covidová omezení přetrhla naučené postupy a chlapec už dva roky specialisty nenavštívil. Rodiče se obrátili na sociální služby, aby jim pracovníci pomohli navázat komunikaci s odborníky a zajistili zdravotní péči o syna. Spolu se sociální pracovnicí obvolali specialisty, naplánovali termíny a pracovnici se podařilo domluvit i doprovod v rámci Prahy, protože reálně hrozilo, že se rodiče nebudou schopni v hlavním městě zorientovat a vyšetření chlapce absolvovat. Nyní má chlapec naplánován zákrok, na kontroly chodí i díky sociální pracovnici, která pomáhá rodičům ohlídat termíny a v případě potřeby je schopna zajistit i doprovod. Na žádost rodičů schraňuje i chlapcovu zdravotní dokumentaci, protože mají rodiče strach, aby zprávy doma neztratili.
Na koho se obrátit, když…?
Jedna z klíčových otázek tedy je, co dělat v případě, že si všimnete některého ze signálů a vidíte, že se dítě nevyvíjí ideálně, nebo tak, jak by mohlo, případně vnímáte nutnost podpory pro samotné rodiče? Jednou z klíčových služeb, jejímž cílem je poskytovat podporu rodičům i dětem, jsou sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, které se pohybují jednak v terénu, mohou chodit do domácností, ale také mohou rodiče doprovázet k lékaři aj. Součástí této služby je celková podpora rodinného systému, včetně navázání rodiny na rodinná centra nebo předškolní vzdělávání. Rozcestníkem na terénní služby, které fungují preventivně, může být nicméně místní OSPOD, který má často velmi dobrý přehled. Vedle sociálně aktivizačních služeb funguje i řada rodinných center, která v rámci domácích návštěv podporují rodiče v rozvoji rodičovských kompetencí apod. Můžete se také obrátit na Platformu pro včasnou péči, která sdružuje přes padesát organizací napříč ČR.
Sociální pracovník tak může podpořit či doplnit praktického dětského lékaře v tom, že:
– zjišťuje, zda je rodina schopna naplňovat stanovený léčebný proces, jak vypadají bytové podmínky dítěte (které mohou léčbu komplikovat, být zdrojem zdravotních problémů),
– zprostředkovává rodičům informace od lékaře tak, aby jim mohli porozumět (má na to čas),
– pomáhá rodičům pochopit proces léčby a rozložit ji do jednotlivých fází realizace, a to po dohodě s lékařem,
– má odborné znalosti z oblasti sociálního zabezpečení, zdravotního pojištění, pracovně-právních vztahů, bytové problematiky, správního řízení,
– propojuje svět rodiny, školství, zdravotnictví a sociálních věcí,
– působí tak, aby se mohla zvyšovat schopnost rodičů pečovat o dítě.
Ovlivňování a posilování zdravotního stavu dítěte není možné bez spolupráce s rodinou – to je jedna z tezí samotné pediatrie. Sociální pracovník podporuje rodinu v oblastech, které doplňují nebo přímo navazují na práci PLDD, a naopak. Můžeme si mylně myslet, že situaci rodiny už někdo řeší – je přece zjevné, že rodiče nemají kompetence, že potřebují podpořit, protože dítě v jejich péči se nevyvíjí tak, jak by mělo… Nejspíš tomu však bude přesně naopak – pravděpodobně jste jako praktičtí dětští lékaři jedni z mála odborníků, kteří přicházejí s rodinou do kontaktu. Ale nejste na to sami! Vždy se můžete obrátit na sociální služby ve svém okolí a nabídnout rodině podporu. Nejlepší zájem dítěte je totiž jen jeden.
Mgr. Kateřina Sirotková, Platforma pro včasnou péči
JUDr. Anna Beková, Society for all
