MUDr. Alena Šebková pokračuje ve svých rozhovorech se zástupci oborově spřízněných odborných společností. Dnes nahlédneme trochu do historie, ale hlavně hodně do současnosti dermatologické péče o naše malé i trochu odrostlejší pacienty s prim. MUDr. Hanou Bučkovou, Ph.D., vedoucí Sekce dětské dermatologie České dermatovenerologické společnosti ČLS JEP.
Alena Šebková: Co bychom jako praktičtí dětští lékaři měli vědět o tom, jakým vývojem prošla dětská dermatologie za posledních 20–30 let?
Hana Bučková: Dětská dermatovenerologie (DD) je odbornost, která se vyčlenila ze základního oboru dermatovenerologie pro odlišnou skladbu onemocnění, zvláštnosti klinických obrazů, odlišnou léčbou s odlišnými přístupy k nemocným a jejich rodinám. DD se zabývá prevencí, diagnostikou, diferenciální diagnostikou, léčením, dispenzarizací, depistáží, epidemiologickým šetřením, posudkovou činností, edukací a výzkumem nemocí kůže a sliznic, včetně vzácných onemocnění.
Dětská dermatologie má v ČR dlouhou historii. První dětské kožní oddělení (s lůžkovou a ambulantní částí, fototerapií a laboratoří) bylo založeno v roce 1953 v Dětské nemocnici v Brně. Dětské kožní oddělení v Brně se stalo po Miláně druhým nejstarším pracovištěm v Evropě. Desítky let pracoviště vedl doc. Rovenský, který je zakladatelem dětské dermatologie u nás. Již v šedesátých letech organizoval konference dětské dermatologie i s mezinárodní účastí. Postupně vznikla další pracoviště v Praze, Hradci Králové a Plzni. V roce 1983 vznikla Evropská společnost dětské dermatologie, o 13 let později v roce 1996 jsem založila Sekci dětské dermatologie (SDD, www.detska-dermatologie.cz) při výboru České dermatovenerologické společnosti (ČDS), která patří k nejaktivnější sekci odborné společnosti. SDD pravidelně pořádá konference Dětské dermatologie a doškolovací akce na IPVZ, na kterých jsou vítáni i pediatři a praktičtí pediatři. V současné době v ČR působí 40 dětských dermatovenerologů.
AŠ: Jaká jsou vlastně aktuální doporučení pro péči o pokožku miminek? Začala bych třeba u denní hygieny – koupat, nebo jen otírat navlhčenou žínkou? A jak často?
HB: Od rituálu koupat kojence denně se ustupuje. Stačí koupel max. 2–3× týdně, lépe s přidáním dermatokosmetických olejů do koupele, které kůži zvláční.
AŠ: A co dál? Používat krémy, oleje, nebo naopak zásypy?
HB: Školy i názory na typ emolientií se vyvíjí a mění. Naše pracoviště doporučuje opět sáhnout k dermokosmetickým krémům typu olej ve vodě nebo mléko, hlavně volit neparfémované preparáty a omezený počet bylin.
AŠ: Častým dermatologickým onemocněním, se kterým se setkáváme v ordinacích jsou plenkové dermatitidy, někdy velmi urputné. Jsou nějaké novinky v pohledu na to, jak bychom je měli léčit – a kdy je čas na to předat léčbu těchto miminek vám?
HB: Plenkovou oblast mohou dráždit, jak už jsem připomněla, i vlhčené ubrousky. Větší sklon k plenkové dermatitidě mají děti s atopickým ekzémem. Zarudlou kůži je vhodné obkladovat např. odvarem z černého čaje, vysušit a pak aplikovat spíše pastový základ. Oblíbená je Vitella se zinkem, Imazol krémpasta, neboť často zde nacházíme sekundárně kvasinku. K dermatologovi je vhodné poslat pacienta, pokud se stav po měsíci nelepší, oblast mokvá a je zarudlá.
AŠ: Co je nového v oblasti atopické dermatitidy, zejména v poznání jejich příčin? Rok od roku jich u dětí, které máme v péči, přibývá – může za to genetika, strava, prostředí, střevní mikrobiom?
HB: V podstatě jste si odpověděla. Příčina atopického ekzému je multifaktoriální. Genetické faktory neovlivníme, ty další, jako jsou stravovací návyky, stres, provokační faktory zevního prostředí, pravidelné ošetřování kůže vhodnými krémy, ovlivnit dokážeme.
AŠ: Přejděme k problematické pleti adolescentů. Jsou nějaké nové poznatky o tom, jak předcházet akné, resp. jak je v podmínkách ordinace PLDD léčit? A jaký máte názor na využití vedle léčby i kosmetických služeb čištění pleti apod.?
HB: Sklon k aknózní pleti se často v rodině dědí. Základem léčby je čistit pleť, pravidelně používat preparáty, které brání ucpání ústí mazových žláz a působí protizánětlivě. Přednost dávám dermatokosmetickým preparátům z lékárny. Důležité je adolescenty přesvědčit, aby si pustulky nevymačkávali. Přístup kosmetiček může být rozdílný. Čištění pleti rozumnou kosmetičkou může být v terapii akné přínosem. Pokud se terapie nedaří, vhodné je odeslat pacienta k dermatologovi.
AŠ: Na internetových stránkách vaší Sekce jsem našla jako jeden z cílů „… vybudovat funkční síť dětských kožních ambulancí v jednotlivých regionech ČR s kvalifikovanými odborníky a specializovanými centry – škola atopie, akné poradny, cévní ambulance, ambulance pro genodermatózy, EB Centrum. Jak se vám jej daří realizovat?
HB: Nemyslete si, že v jiných státech je síť dětských dermatologů vybudovaná. Troufnu si říct, že jsme na tom lépe než v jiných evropských státech. Zkušených dětských dermatologů, kteří se věnují jen dětem, je ve světě minimum. Je to skutečnost ověřená na evropských a světových kongresech dětské dermatologie. Ty se konají v komorním duchu, účastníků bývá max. 800, včetně dermatologů pro dospělé…
Vytvořit funkční síť dětských dermatovenerologů byl můj plán coby původem pediatra. V roce 1990 mělo v ČR sedm lékařů atestaci z dětské dermatovenerologie, v roce 2020 je to čtyřicet lékařů, což je docela slušný počet specialistů oproti jiným dětským odbornostem. Dvacet sedm let jsem vedla Dětské kožní oddělení (DKO) v Brně, kde t. č. působí devět dětských dermatologů. Podařilo se mi založit specializované poradny (rutinní ambulance, cévní, lymfologickou, akné poradnu, poradnu pro vzácná onemocnění – geodermatózy), máme sálek korektivní dermatologie, fototerapii, realizujeme „Školu atopie“. V Dětské nemocnici využíváme mezioborovou spolupráci, složité případy léčíme na lůžkové části pracoviště. DKO je od roku 2016 členem Evropské sítě pro vzácná onemocnění (www.ern-skin.eu), k DKO se váže EB Centrum (www.ebcentrum.cz). Kvalitní odborníci na dětskou dermatologii jsou také v Praze a dalších fakultních a krajských nemocnicích, máme i privátní dětské kožní lékaře v dalších místech republiky.
AŠ: Pravdou ale je i to, že v některých regionech, zejména dále od velkých měst, je pro kolegy PLDD někdy obtížné najít dětského dermatologa, ve městech zase bývají problémem dlouhé objednací doby. Můžeme s tím jako PLDD nějak pomoci – třeba při zmapování potřeb sítě s využitím spolupráce našich čtenářů/praktických dětských lékařů?
HB: Jistě váš návrh na zmapování potřeb sítě je přínosný. Mám představu, v kterých regionech dětští dermatologové chybějí. Dva aspekty jsou příčinou toho, proč primáři kožních pracovišť obtížně specializovanou ambulanci dětské dermatologie budují. Jednak je to nedostatkem lékařů, jednak feminizací oboru. Důvod nevidím v délce vzdělávání v oboru. Příprava trvá rok po absolvování atestace z dermatovenerologie, půl roku školenec pracuje na svém kmenovém pracovišti ve specializované kožní ambulanci pro děti (minimálně na úvazek 0,5), půl roku absolvuje stáž na akreditovaném pracovišti DD I a II. typu. Myslím si, že jsou to pro školence přijatelné podmínky. Na druhé straně musím zdůraznit, že děti, stejně jako ve světě, léčí u nás dermatologové pro dospělé a pediatři. K dětskému dermatologovi by se měli dostat složití pacienti.
AŠ: Ve kterých oblastech a tématech vidíte prostor k prohloubení nebo zlepšení spolupráce mezi praktickými pediatry a dětskými dermatology?
HB: Přivítala bych pravidelné odborné semináře jednou ročně. Cílem by bylo představit novinky v diagnostice a léčbě a hlavně nabídnout prostor pro diskusi.
AŠ: A stejně jako naši předchozí hosté – měla byste pro nás tip na zajímavou publikaci, článek nebo prezentaci, které by byly pro PLDD zajímavé a užitečné?
HB: Témat k prezentaci by byla spousta od novorozeneckého věku dítěte až do dospělosti, což přednášíme na konferencích dětské dermatologie a doškolovacích akcích na IPVZ. Publikaci bych doporučila o současné léčbě hemangiomů u dětí, která vyšla v roce 2017 v ČS dermatologii a ČS pediatrii.