Jak s rezidenčními místy v roce 2018

Po zrušení oboru praktické lékařství pro děti a dorost v polovině roku 2017 se akreditované ordinace PLDD dostaly do zvláštního postavení. Příprava nového oboru pediatrie (prosím, neplést si s někdejším odborem pediatrie podle vyhlášky č. 77/1981 Sb.) nahrazujícího předešlé obory dětské lékařství a praktické lékařství pro děti a dorost se vinou otálení některých ministerských úředníků stále protahuje. Akreditaci v novém oboru tedy v současné době nemá nikdo. Odbor vědy a vzdělávání MZ ČR, odpovědný za organizaci vzdělávání lékařů v naší zemi, dal několikrát jednoznačně najevo, že vzdělávání v pediatrii bude napříště výhradně doménou lůžkových zařízení. Ponecháme stranou, jak vůbec mohli úředníci MZ dojít k tak nesmyslnému závěru, který nejenže nemá oporu v zákoně, ale i odborně je zcela pomýlený. Pokud totiž vyjdeme z předpokladu, že nový obor je spojením těch předešlých, pak je třeba počítat s nutností přípravy v ordinaci PLDD. Budoucí pediatr si musí nutně osvojit principy ambulantní práce, které prostě jinde než v ordinaci PLDD nezíská. Nemluvě o tom, že náplň práce praktického dětského lékaře se za poslední čtvrtstoletí významně změnila a rozhodně už není jen léčebnou péčí a očkováním, jak si někteří myslí.

Za zásadní vadu této myšlenky ale považuji idealizovanou představu, že personálně devastovaná dětská oddělení dokážou zajistit nejen svou vlastní generační obměnu u lůžek (v tom už nyní zjevně selhávají), ale navíc ještě generovat dostatečný počet atestovaných pediatrů pro primární péči. Naše obavy se bohužel naplnily ještě dříve, než vzdělávání v novém oboru vůbec začalo. Z vypsaných 80 rezidenčních míst oboru pediatrie dokázala dětská oddělení využít pouhých 59. To je hned v začátku tristní výsledek. Evidentní fiasko se odbor vědy a vzdělávání MZ pokusil řešit nabídkou dotačního programu podobného rezidenčním místům, který by mohl využít zbylých rezidenčních míst. A kupodivu je náhle zájem využít také kapacity akreditovaných ordinací PLDD. Bohužel však nabídka přišla až v době dovolených a dávno poté, co si absolventi lékařských fakult zpravidla vybírají místo svého prvního působení. Výsledek bylo možno očekávat. Navzdory stále ještě intenzivnímu zájmu o náš obor a pediatrickou primární péči, který jsme registrovali na počátku roku a před prázdninami, je nyní možné vzbudit zájem už jen u necelé třetiny uchazečů. A pouze malá část z nich si bude chtít komplikovat cestu chaotickým a nespolehlivým postgraduálním vzděláváním nějakými „veletoči“ hned na jeho počátku.

Je evidentní, že rádoby procitnutí ze snu o vzdělávání v pediatrii z padesátých let minulého století pod taktovkou primáře dětského oddělení v prostředí direktivně řízeného socialistického zdravotnictví přichází více než pozdě. Nezbývá než se ptát, zda je to vše způsobeno trestuhodnou nedbalostí státních úředníků...

Zdeněk Zíma