S MUDr. Svatavou Žalmanovou z Centra ambulantní gynekologie a primární péče, Brno, jsme hovořili po její přednášce na Česko-slovenských mezioborových dnech o tématech, která jsou společná gynekologům i PLDD.
Urogynekologie je obor relativně mladý, pojďme si jej tedy úvodem představit trochu blíže.
Jedná se o obor nadstavbový k základnímu oboru gynekologie a porodnictví. Je to obor nesmírně rozsáhlý, složitý, ale zajímavý a krásný, zabývající se vztahem močové soustavy, zejména dolních cest močových, ke gynekologickým orgánům. Není to žádná „kabinetní interna“, ale poctivá plastická chirurgie celého podbřišku, která se mnohdy snaží dát do pořádku, co bylo poničeno třeba porodem, těžkou prací, předchozími operacemi apod. Další velkou oblastí, kterou řešíme, jsou infekce močových cest, zejména ty recidivující nebo často se opakující.
Opakující se infekce močových cest – to je oblast, kde se ve spektru svých pacientek nepochybně prolínáte s praktickými lékaři pro děti a dorost?
Rozhodně. Jako gynekolog mohu registrovat pacientky od 15 let, takže se s kolegy dětskými praktickými lékaři společně staráme o dívky v krásných třech letech do jejich dospělosti. A protože vrozené vývojové vady už jsou dnes v této věkové kategorii vesměs vyřešené, tato mladá děvčata nejčastěji přicházejí právě s recidivujícími infekcemi močových cest. Resp. musí je k nám z terénu někdo odeslat, protože ne každá 15letá slečna už chodí ke gynekologovi. V současnosti končí tyto dívky se záněty většinou na urologii. Což samozřejmě není špatně, ale gynekolog s urogynekologickou nástavbou může být v této oblasti přecejenom, řekněme, o něco citlivější. A nebo ještě jinak – možná je dobré, když se dívce v citlivém období, kdy je u ní spousta věcí „poprvé“, dostane co nejkomplexnější péče.
Čímž se dostáváme k faktu, že ony obtížné a přetrvávající infekce močových cest souvisí u dívek i s jejich vstupem do aktivního sexuálního života. Ještě nějaká specifika stojí za zdůraznění?
U infektů, které se vracejí, nebo se objevují nové, je potřeba více pátrat po příčině a zabrousit přitom i do již zmiňované sexuální oblasti. První partneři mladých dívek bývají také mladí, ne zcela dostatečně zkušení – a při experimentování a hledání těch správných míst a bodů mohou napáchat leccos... V této věkové kategorii se často setkáváme se strikturami uretry. Tzn. že močová trubice je primárně zúžená, až dosud se to nijak zvlášť neprojevovalo, nevadilo to – ovšem se začátkem sexuálních aktivit se mohou potíže naplno projevit. Pak ta zúžená trubička, která není plnohodnotně utvořena, může být příčinou častých zánětů, které přecházejí až na močový měchýř. A často ze slečny jen tak mimoděk mezi řečí vypadne, že maminka zamlada měla to samé.
Takže i dobře odebraná rodinná anamnéza třeba už u praktického dětského lékaře vám může o příčinách opakovaných zánětů mnohé napovědět?
Mohla by, až na to, že dívky této věkovékategorie sice vědí, co kde která herečka s kým, ale v povědomí o zdravotnímstavu rodiny pokulhávají. Já jim třeba dávám za úkol, aby se do příští návštěvy doma na vše potřebné vyptaly.
Jak tedy v této věkové skupině infekty močových cest léčíte?
Pokud se jedná o jednoduchou jednorázovou infekci, s tím si empiricky poradíme všichni i bez odběru moči a bez kultivace. Když se ale infekty začnou opakovat, je důležité vědět, co léčíme, a tedy léčit cíleně. Není umění dát šesteroantibiotik po sobě a čekat, co to udělá...
Na močové cesty ale nejsou jen antibiotika, významnou roli hrají třeba fytofarmaka nebo podpůrná léčba. Jak s nimi v léčbě mladých dívek nakládáte?
Odpověď je jednoduchá – medicína je jenom jedna. Všichni máme klasické univerzitní vzdělání a k tomu, co jsme se naučili, je třeba přidat i zdravý rozum. To znamená, že nebudu při opakujících se infekcích dávat jedno antibiotikum za druhým, ale že začnu pátrat po příčině, proč se u dívky infekty vracejí. A mohou mi pomoci fytofarmaka, třeba brusinky, to je báječná věc, různé doplňky stravy, jako je třeba D-manosa. Musím se zamyslet i nad tím, zda by nepomohla i stimulace reflexních bodů, třeba dráhy močového měchýře. A součástí mé praxe je i předepisování homeopatických léků. To všechno mohu zkombinovat dohromady, aby to bylo ku prospěchu zdraví konkrétní pacientky. Je to otázka správné syntézy, žádné univerzální schéma neexistuje – i když třeba takové úsloví „to chce klid a nohy v teple“ je ve své podstatě z pohledu urogynekologa úžasná poučka.
Zaujala mě zmínka o homeopatických lécích – jak je používáte v kontextu celé léčby?
Je to vlastně jednoduché. Zpravidla není čas na dlouhé rozbory, rozhovory a stanovování konstitučních léků. Postupuji proto čistě symptomaticky. Pokud je v močové trubici časté pálení a řezání nebo pokud provádím zákrok v močové trubici – třeba jen vložení kovové cévky, které může být samo o sobě nepříjemné – používám Staphysagrii na zmírnění a potlačení nepříjemných pocitů.
Nebo v případě častých zánětů už pacientka ode mne ví, že si má hned s nástupem prvních příznaků vzít Cantharis. A takových homeopatických léků je řada, nemá smysl je zde všechny vyjmenovávat. Normálně je vřazuji do léčebného režimu a pacientky se s nimi samy naučí pracovat.Samozřejmě platí všeho s rozumem, nikdo nebude třeba akutní apendicitidu léčithomeopatiky. Ale naopak zase platí, že prakticky ke každému zákroku čifarmakologické léčbě mohu podat i nějaké podpůrné prostředky.
Za rozhovor poděkoval
Jan Kulhavý