V posledních měsících se ze všech stran snášejí lamentace primářů dětských oddělení na špatnou organizaci lékařské pohotovostní služby (LPS). Nezasvěcenému se může zdát, že zlotřilí dětští praktici nechtějí sloužit LPS, a tak za ně tuto práci musí odvádět vysílení lékaři dětských oddělení s ustaranými primáři v čele. Realita je však trochu jiná a o LPS se šíří mnoho nepřesných informací.
Je třeba si uvědomit, že zajištění LPS je primárně delegováno na krajské úřady v rámci územně správní agendy. Příslušný krajský úřad registruje zdravotnická zařízení za podmínek dodržování povinností poskytovatele podle zákona o zdravotních službách, což mu nabízí personální kapacity pro výkon LPS. Vlastní zajištění LPS je již o něco složitější a nejspíš je v každém regionu unikátní. Nejčastější je však smlouva o zajištění LPS mezi krajským úřadem a nějakým větším zdravotnickým subjektem (zpravidla je to krajská či jiná větší nemocnice), čímž si kraj objedná zajištění LPS takzvaně na klíč. Krajský úřad má o starost méně a nemocnice má lukrativní zakázku. Přitom největší výhodou je, že systém dodá nemocnici sloužící lékaře prakticky sám. PLDD vnímají účast na LPS jako přirozenou, takže vše běží jako hladce namazaný stroj. Lékaři jsou, nemají přehnané nároky, nemocnice inkasuje s minimální námahou a pacienti/voliči jsou spokojení.
Problém nastává až nyní. Byla prosazena zásadní změna vzdělávání s představou profesního růstu pediatra ze zaměstnance nemocnice do provozovatele ordinace PLDD, ve které stráví klidný podzim svého života bez služeb. Protože v českém zdravotnictví je folklórem rozhodovat na základě představ namísto faktů, není divu, že se dříve dobře fungující systém bortí, protože se zadrhla generační výměna v ordinacích PLDD, lékaři stárnou a není, kdo by je vystřídal. Pokud se už takový odvážlivec najde, často na základě výše uvedené představy lékařů v nemocnicích se službami úplně nepočítá. A nyní místo toho, aby nemocnice začala shánět lékaře schopné LPS pokrýt, vyvíjí tlak na primáře – a páni primáři namísto toho, aby přiznali, že se přepočítali, posypali si hlavu popelem a řešili problém konstruktivně, stupňují nenávistnou rétoriku vůči PLDD. Trochu to připomíná rčení o zloději volajícím chyťte zloděje…
Řešení by přitom bylo – síť LPS je nutné racionalizovat. Nabízí se vázat ji k dětským oddělením nebo urgentním příjmům, ale třeba bude možné v některých regionech počet ordinací LPS snížit i více. Nemocnice budou muset pochopit, že personální zajištění LPS už tak snadné nebude, a budou muset zajistit další lékaře schopné sloužit. A nakonec PLDD budou muset přijmout svůj podíl na zajištění LPS v rozsahu, který zvládnou. Ačkoliv se domnívám, že v otázce zajištění LPS jsou dětští praktici ze všech aktérů nejaktivnější.
Odmítat služby LPS bez dobrého důvodu není rozumné. LPS nějak fungovat asi musí, ale je nutné to upravit a reformovat.
MUDr. Zdeněk Zíma