Konference opět potvrdila svou výjimečnost a rostoucí význam v rámci vzdělávání praktických dětských lékařů v ČR. Letos přilákaly desítky účastníků napříč profesemi i generacemi a nabídly inspirativní program s důrazem na praxi a sdílení zkušeností. Slavnostní udělení ceny za přínos primární péči a oblíbené odborné bloky – zejména psychiatrie – vytvořily jedinečnou atmosféru dvoudenního setkání. Příští ročník konference se uskuteční 22.–23. května 2026 v Praze.

Na základě pověření vlády a ministerstva zdravotnictví zpracoval Státní zdravotní ústav (SZÚ) ve spolupráci s Univerzitou Karlovou a Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně analýzu dodržování Mezinárodního kodexu marketingu náhrad mateřského mléka v České republice prostřednictvím sítě NetCode. Z rozhovorů s 351 matkami, zdravotníky z 10 porodnic v Praze, Brně a Zlíně a praktickými dětskými lékaři a jejich zdravotními sestřičkami z 36 (!) ordinací ve výše uvedených městech (připomínáme, že ordinací PLDD je v celé ČR cca 1800, data tedy pocházejí jen ze 2 % z nich…) autoři vyvozují, že „aktuální stav ve vztahu ke Kodexu není v oblasti ordinací PLDD vyhovující“. Zato v 10 porodnicích byli vzorní...

„V posledních měsících se ze všech stran snášejí lamentace primářů dětských oddělení na špatnou organizaci lékařské pohotovostní služby (LPS). Nezasvěcenému se může zdát, že zlotřilí dětští praktici nechtějí sloužit LPS, a tak za ně tuto práci musí odvádět vysílení lékaři dětských oddělení s ustaranými primáři v čele. Realita je však trochu jiná a o LPS se šíří mnoho nepřesných informací,“ začíná svůj dnešní komentář MUDr. Zdeněk Zíma.

„Vnímám jako zřejmé, že pověstnou žábou na prameni našeho vzdělávání jsou představitelé lůžkové pediatrie. Je až s podivem, že vysokoškolsky vzdělaní lidé takto flagrantně selhávají při posuzování předkládaných dat. Pokud si naši kolegové konečně nevšimnou, že kromě lůžkové pediatrie je tu také praktické lékařství pro děti dorost, které zajistí kvalifikovaně péči o 95 % nemocných dětí, bude nás to všechny hodně bolet. Upřímně řečeno, velká část dětí nikdy v nemocnici ležet nebude, ale všechny znají svého PLDD,“ píše ve svém komentáři k aktuálnímu dění MUDr. Zdeněk Zíma, místopředseda OSPDL ČLS JEP.

Místopředseda naší odborné společnosti MUDr. Zdeněk Zíma se zamýšlí nad počty absolventů ve specializační přípravě a mimo jiné píše: „Ke smůle praktických dětských lékařů je vzdělávání bez dotace možné prakticky jen v lůžkovém zařízení. Financovat vzdělávání svých potenciálních nástupců je schopno jen naprosté minimum z nás. Relativně vysoké počty budoucích pediatrů tedy velmi pravděpodobně posílí především segment lůžkové pediatrie. Z praxe sice víme, že z deseti atestujících jich v blízké či vzdálenější budoucnosti nejméně sedm usedne do ordinací praktického dětského lékaře, ale ani přibližně nelze odhadnout, kdy se tak stane a zda pro českou pediatrii nebude už pozdě.“

MUDr. Zdeněk Zíma ve svém komentáři úvodem píše: „Bytostně jsem zastáncem očkování jako takového a nevidím důvod, proč to zrovna v tuto chvíli měnit. Přesto se cítím být poněkud v úzkých, především z nedostatku informací. Protože se tématem covid-19 zabývám dlouhodobě, cítil jsem povinnost nalézt alespoň částečné odpovědi.“

Současná situace v období pandemie covid-19 ukázala již zcela jasně nebezpečí rozpadu primární dětské péče v ČR. Věkové složení PLDD a s tím související morbidita již v současné době ohrožuje fungování ordinací. Každý výpadek zhoršuje již tak snižující se dostupnost primární pediatrické péče. Pokud by měla vzniknout podobná pandemie v horizontu 3–5 let, je reálné, že tato péče o děti nebude zajištěna. Tomuto výhledu bohužel nahrává i realita nenaplňování rezidenčních míst a malá ochota mladých lékařů vstupovat do primární péče v souvislosti s nedostatečným vzděláním v rámci současně platného vzdělávacího oboru Pediatrie. Tomu odpovídají i priority nově zvoleného výboru OSPDL ČLS JEP.

V lednovém vydání našeho Newsletteru Vám kolega Zdeněk Zíma přinesl zprávu z akreditační komise s titulkem „Osud vzdělávání PLDD je teď v rukou ministra“. Končila konstatováním, že „… v tuto chvíli zbývá jen vyčkat na rozhodnutí pana ministra, zda změní vyhlášku ve prospěch vzdělávání PLDD“.

V posledních dnech mne překvapily opakované žádosti České lékařské komory o udělení plné moci k zastupování při dohodovacím řízení. Na tradiční výzvu v časopise ČLK Tempus medicorum jsem si již zvykl a beru ji jako jeho neoddělitelný kolorit. Cílené oslovení e-mailem je však pro mne novinkou. Ještě větším překvapením je žádost cílená přímo na soukromé lékaře. Když mi přišel tento e-mail potřetí, začala mi urputnost nabídky

Současná doba chtě nechtě člověka přiměje k přemýšlení, někdy až trochu filozofickému. Jsem hrdá na nás všechny praktické dětské lékaře, kteří jsme i v mimořádné epidemiologické situaci do jednoho pracovali, jak nejlépe umíme. Když na začátku nebyly k mání ochranné prostředky, sháněli jsme je, kde se dalo – a řada z nás si i „naběhla“, když objednala a předem zaplatila za něco, co pak nikdy nedostala. Protože jsme nemohli být v ordinacích bez ochranných prostředků, abychom nenakazili sebe ani druhé, pracovali jsme po telefonu – a tím jsme na sebe brali mnohem vyšší zodpovědnost, než když pacienta vidíme tváří v tvář v ordinaci.