Místopředseda naší odborné společnosti MUDr. Zdeněk Zíma se zamýšlí nad počty absolventů ve specializační přípravě a mimo jiné píše: „Ke smůle praktických dětských lékařů je vzdělávání bez dotace možné prakticky jen v lůžkovém zařízení. Financovat vzdělávání svých potenciálních nástupců je schopno jen naprosté minimum z nás. Relativně vysoké počty budoucích pediatrů tedy velmi pravděpodobně posílí především segment lůžkové pediatrie. Z praxe sice víme, že z deseti atestujících jich v blízké či vzdálenější budoucnosti nejméně sedm usedne do ordinací praktického dětského lékaře, ale ani přibližně nelze odhadnout, kdy se tak stane a zda pro českou pediatrii nebude už pozdě.“

Současná doba chtě nechtě člověka přiměje k přemýšlení, někdy až trochu filozofickému. Jsem hrdá na nás všechny praktické dětské lékaře, kteří jsme i v mimořádné epidemiologické situaci do jednoho pracovali, jak nejlépe umíme. Když na začátku nebyly k mání ochranné prostředky, sháněli jsme je, kde se dalo – a řada z nás si i „naběhla“, když objednala a předem zaplatila za něco, co pak nikdy nedostala. Protože jsme nemohli být v ordinacích bez ochranných prostředků, abychom nenakazili sebe ani druhé, pracovali jsme po telefonu – a tím jsme na sebe brali mnohem vyšší zodpovědnost, než když pacienta vidíme tváří v tvář v ordinaci.

V posledních dnech mne překvapily opakované žádosti České lékařské komory o udělení plné moci k zastupování při dohodovacím řízení. Na tradiční výzvu v časopise ČLK Tempus medicorum jsem si již zvykl a beru ji jako jeho neoddělitelný kolorit. Cílené oslovení e-mailem je však pro mne novinkou. Ještě větším překvapením je žádost cílená přímo na soukromé lékaře. Když mi přišel tento e-mail potřetí, začala mi urputnost nabídky

V lednovém vydání našeho Newsletteru Vám kolega Zdeněk Zíma přinesl zprávu z akreditační komise s titulkem „Osud vzdělávání PLDD je teď v rukou ministra“. Končila konstatováním, že „… v tuto chvíli zbývá jen vyčkat na rozhodnutí pana ministra, zda změní vyhlášku ve prospěch vzdělávání PLDD“.

Současná situace v období pandemie covid-19 ukázala již zcela jasně nebezpečí rozpadu primární dětské péče v ČR. Věkové složení PLDD a s tím související morbidita již v současné době ohrožuje fungování ordinací. Každý výpadek zhoršuje již tak snižující se dostupnost primární pediatrické péče. Pokud by měla vzniknout podobná pandemie v horizontu 3–5 let, je reálné, že tato péče o děti nebude zajištěna. Tomuto výhledu bohužel nahrává i realita nenaplňování rezidenčních míst a malá ochota mladých lékařů vstupovat do primární péče v souvislosti s nedostatečným vzděláním v rámci současně platného vzdělávacího oboru Pediatrie. Tomu odpovídají i priority nově zvoleného výboru OSPDL ČLS JEP.

MUDr. Zdeněk Zíma ve svém komentáři úvodem píše: „Bytostně jsem zastáncem očkování jako takového a nevidím důvod, proč to zrovna v tuto chvíli měnit. Přesto se cítím být poněkud v úzkých, především z nedostatku informací. Protože se tématem covid-19 zabývám dlouhodobě, cítil jsem povinnost nalézt alespoň částečné odpovědi.“