Koncem listopadu loňského roku byla naše odborná společnost pozvána ke kulatému stolu v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, u kterého se diskutovalo o podmínkách surogátního mateřství v ČR. Přístupy k této problematice s v různých zemích světa liší, u nás zatím mohou náhradního mateřství využít heterosexuální páry ze zdravotních důvodů.
Mnoho problémů zatím zůstává nedořešeno, ať etických, tak právních. Alespoň jeden za všechny – podle současné právní úpravy je v ČR za matku považována žena, která dítě porodí. Bráno do důsledku by však dítě mohlo mít až čtyři různé matky – vedle již jmenovaného „tradičního“ modelu by matkou mohla být i žena, která darovala vajíčko, žena, která dítě odnosila, a žena, pro kterou je narozené dítě určeno. To je asi základní právní oříšek k rozlousknutí. Z logiky věci by v případě surogátního mateřství měla být za matku považována žena, pro niž je dítě určeno – ale se všemi důsledky. Aby je nemohla například odmítnout, pokud by přišlo na svět nějakým způsobem postižené, ale aby k němu měla stejné povinnosti, jako by bylo biologicky její.
Diskuse u kulatého stolu byla vedena velmi věcně a racionálně, což je třeba zdůraznit a ocenit. Potvrdilo se, že realisticky vstřícný postoj k problematice, a to i z hlediska etiky, mají odborníci, jejich pohled se ale může lišit od názoru široké laické veřejnosti – a svoji roli hraje i víra. Pravděpodobně nejblíže výsledku je diskuse o právní úpravě surogátního mateřství pro heterosexuální páry ze zdravotní indikace. Zatím se spíše jen tiše přešlapuje před otázkou náhradního mateřství pro homosexuální či transgenderové páry. Ale i o tom bude nutno přemýšlet. Pokud totiž na jedné straně pomáháme „s tím, co příroda nechce“ u heterosexuálních párů, budeme muset zvážit adekvátní přístup i v dalších případech.
Co k tématu zjistili Mladí PLDD
Pro zajímavost připojuji výsledky průzkumu, který na téma postojů k náhradnímu mateřství uskutečnila na podzim loňského roku MUDr. Klára Procházková a její kolegové z naší pracovní skupiny Mladí PLDD.
Odpovídalo 83 respondentů, z nichž 6 % byli muži a 94 % ženy, nejčastěji ve věku 25–35 let (59 %) a 35–45 let (39,8 %). Většina pracovala jako praktičtí lékaři pro děti a dorost (50,6 %) a jako pediatři v lůžkovém zařízení (48,2 %). Zbytek tvořili ambulantní specialisté nebo studenti.
Na otázku, zda souhlasí s umožněním náhradního mateřství (surogace), odpovědělo ANO 89,2 % respondentů, NE 8,4 %, Zbývajících necelých 2,5 % uvedlo, že nevědí/nejsou rozhodnutí. Z těch, kteří odpověděli ANO, by 97,4 % umožnilo surogaci heterosexuálním párům ze zdravotní indikace, 57,1 % homosexuálním párům, 37,7 % transgender párům a 35,1 % i jednomu samotnému rodiči, ženě či muži (povoleno bylo více odpovědí).
Potřebu vytvořit pro surogaci jasný právní rámec deklarovalo 90,4 % respondentů, potřebu etického rámce 73,5 %, odborného/zdravotního rámce 69,9 % a psychologického rámce 51,8 % respondentů (povoleno bylo více odpovědí). Žádný rámec nepovažuje za nutný 2,4 % respondentů.
MUDr. Alena Šebková