Redakce Newsletteru hovořila s MUDr. Martou Špánikovou, viceprezidentkou Slovenské společnosti primární pediatrické péče Slovenské lékařské společnosti.
Paní viceprezidentko, spolu se svými kolegyněmi jste začátkem června na Mezioborovém kongresu PLDD v Praze v samostatném bloku prezentovaly podobnosti a rozdíly v primární péči o děti a dorost na Slovensku a v Česku. Zrodila se tím nová tradice.
„Na české odborné kongresy jezdíme s kolegy pravidelně, i jsem na některých přednášela. Ale máte pravdu – s předsedkyní vaší odborné společnosti MUDr. Šebkovou jsme si říkaly, že bychom měly spolupráci obou našich společností zintenzivnit, a to i ve formě pravidelné vzájemné výměny informací v rámci našich a vašich kongresů.“
Nedá mi to, abych se nezeptal: Jak se žije a dýchá praktickým dětským lékařům na Slovensku?
„Asi podobně, jako v Česku. To znamená, že je nás málo, jsme staří a pečujeme o hodně dětí. Teď se k tomu přidaly ještě děti uprchlíků z Ukrajiny. V Bratislavě pro ně byla zprvu vyhrazena jedna speciální ambulance. Zdálo se to jako dobrý nápad, ale ukázalo se, že její činnost není dlouhodobě udržitelná. Takže se teď zase zavírá – a ty děti, které se možná v delším časovém období mohly postupně včlenit do naší péče, teď musíme ve svých ordinacích absorbovat naráz. A to je problém.“
Pro zajištění personální obměny by bylo v ČR potřeba přivést urychleně do ordinací možná až 1300 nových praktických dětských lékařů. Jak během konference připomněla MUDr. Šebková, odpovědná místa opakovaně tvrdí, že ti lidé „někde jsou“ – jen nikdo neví kde…
„To u nás na Slovensku si už nikdo ani nenalhává, že by mladí kolegové ‚někde byli‘. Prostě nejsou. Akutně nám chybí 200 praktických dětských lékařů a s ohledem na věkové rozložení bychom potřebovali rychle získat celkem aspoň 600 kolegů. Paradoxně už jsem slyšela několik případů – neříkám, že přímo z pediatrie –, že mladý kolega absolvoval medicínu, chtěl se vrátit tam, odkud pochází, a začít tam pracovat. Ale neměli pro něj místo – a tak skončil třeba v Česku nebo Německu.“
Za jakých podmínek si může na Slovensku zájemce zřídit ordinaci praktického dětského lékaře?
„Každý, kdo má atestaci z pediatrie – na Slovensku jsme v minulosti nerozdělili specializační vzdělávání pro pediatry a pro praktické dětské lékaře, jak tomu bylo v Česku –, si může založit ordinaci tak říkajíc na zelené louce, pokud to odpovídá potřebám sítě zdravotnických zařízení v regionu. Pokud totiž máte v péči jednoho jediného pojištěnce konkrétní zdravotní pojišťovny, ta s vámi podle slovenských zákonů musí uzavřít smlouvu. Je to bohužel nevýhodné pro naše seniory, kteří by chtěli prodat praxi a odejít na odpočinek. Nikdo ji od nich nemusí koupit, když si může zařídit novou, s jistotou smlouvy se zdravotními pojišťovnami. V oblastech, kde je o lékaře v terénu opravdu nouze, si může zájemce i zažádat o dotaci ve výši minimálně 60 000 eur na zřízení ambulance.
Na tom je ovšem zároveň vidět, že problém nedostatku pediatrů v terénu není na Slovensku primárně věcí financí – a ani vhodných prostor. Vždyť prakticky v každé vesnici fungovalo před rokem 1989 zdravotní středisko, takže prostory jsou. Ale je to prostě nedostatek zájmu jít pracovat do některých oblastí.“
Jaké máte na Slovensku vztahy s nemocničními pediatry a s pediatrickou společností? Při pohledu zpoza hranic se zdá, že bychom vám jejich konstruktivnost mohli závidět.
„Jen si nemyslete, nebylo to vždycky ideální! Byla jsem svého času jedna z těch, kdo šli na Slovenskou lékařskou společnost probojovat vznik samostatné společnosti primární pediatrie – a jeden nejmenovaný profesor se podivoval, k čemu potřebujeme svůj vlastní obor. Abychom se naučili vykazovat body zdravotním pojišťovnám?! To podle něj bylo to jediné, čím se naše činnost od nemocničních pediatrů liší…“
Aha, to mi připomnělo jistý neslavně proslulý výrok tady od nás z Česka – že praktického lékaře pro děti a dorost může dělat každý pediatr, který si na svůj stůl dá pod sklo očkovací kalendář.
„Musela jsem panu profesorovi vysvětlit, že pokud si náhodou nevšiml, i slovenští všeobecní lékaři pro dospělé mají svůj samostatný obor, a dokonce z něj mají dvě atestace. Osobně sice trvám na tom, že pediatrie je v podstatě opravdu jenom jedna, ale oba její obory dělají každý svou práci a jeden bez druhého nemohou fungovat. V ordinaci samozřejmě nevyřeším diabetické kóma ani nebudu dítě operovat na svém psacím stole. Ale na druhé straně přece nemůže do nemocničních ambulancí denně přijít nějakých 1500 dětí ze spádové oblasti, kde je dnes, řekněme, 30 praktických dětských lékařů. Když už nic jiného, tak prostá matematika to prostě vylučuje.“
Navíc je péče praktických lékařů v mnoha ohledech nákladově efektivnější, než kdyby se malí pacienti měli se vším svěřit do péče nemocničních ambulancí. Chápou to tak i slovenské zdravotní pojišťovny?
„Nevím, zda to chápou. Ale vzato prostým selským rozumem – když dítě vyšetřím v ordinaci a udělám dobrou diferenciální diagnostiku, tak to dítě spalo doma, jedlo doma a doma se mu měnily i plínky. Už jen díky tomu měly pojišťovny náklady na toto dítě nižší. A v ordinaci praktického dětského lékaře se samozřejmě dá udělat velmi dobrá diferenciální diagnostika v relativně krátkém čase, protože máme i rychlé diagnostické testy, které s tím velmi pomohou. Podmínkou ovšem je, aby v ordinaci seděl praktický dětský lékař, který je kvalitně vzdělaný, který se celý život dovzdělává a pracuje na úrovni doby.“
Jak na Slovensku funguje komunikace s ministerstvem zdravotnictví?
„Pro každý obor je určen hlavní odborník Ministerstva zdravotnictví SR, který je poradním orgánem přímo ministra – za praktickou pediatrii je to prezidentka naší odborné společnosti MUDr. Elena Prokopová. Hlavní odborníci mají k sobě k dispozici jmenované krajské odborníky. Jejich výběr je poměrně složitý, ne každý má zájem to dělat. Snažíme se, aby našimi krajskými odborníky byli pokud možno členové výboru naší odborné společnosti. Ne že bychom toužili po tom uzurpovat si funkce, ale informace z ministerstva, které přinese naše hlavní odbornice MZ SR, máme ve výboru možnost rychle projednat a distribuovat je dál, protože každý náš krajský odborník zná nejlépe praktické dětské lékaře ve svém regionu a může jim informace rychle předat.
To, že hlavní odbornice pro praktickou pediatrii je zároveň i prezidentkou naší odborné společnosti, považuji za velkou výhodu. I když to jedna naše kolegyně, bohužel zevnitř naší společnosti, napadla jako konflikt zájmů. A navíc nám stále někdo předhazuje, že naše prezidentka je nějaký politický nominant… To je samozřejmě nesmysl – kdyby tomu tak bylo, nepřežila by ve funkci již asi pět ministrů nebo kolik. Takže vidíte, že i my máme své specifické problémy a bohužel i pseudoproblémy, které musíme řešit.“
Za rozhovor poděkoval Jan Kulhavý