V posledních dnech mne překvapily opakované žádosti České lékařské komory o udělení plné moci k zastupování při dohodovacím řízení. Na tradiční výzvu v časopise ČLK Tempus medicorum jsem si již zvykl a beru ji jako jeho neoddělitelný kolorit. Cílené oslovení e-mailem je však pro mne novinkou. Ještě větším překvapením je žádost cílená přímo na soukromé lékaře. Když mi přišel tento e-mail potřetí, začala mi urputnost nabídky připadat podezřelá, a to vzbudilo můj zájem. Co to vlastně to dohodovací řízení je? Proč ČLK potřebuje nějaké plné moci? A proč oslovuje právě soukromé PLDD? Dohodovací řízení je takový zvláštní institut, při kterém se domluví cena naší práce na následující rok. Na jednání přijdou zdravotní pojišťovny s nějakým návrhem a poskytovatelé (tedy pokud chápu dobře tisíce samostatných zdravotnických zařízení, včetně každého z nás) se s pojišťovnami domluví, zda jim nabídka vyhovuje, či nikoliv. To, že na jednání nemusí jít každý z nás samostatně pracujících lékařů, je jistě dobře. Pokud se poskytovatelé (lékaři) jedné odbornosti spojí a pověří jednáním jednoho zástupce své profese formou plných mocí, mají jistě jednání snazší a vyjednávací pozici pevnější. Ale to, že se do jednání rozhodla vstoupit kromě profesních sdružení a jiných uskupení také lékařská komora, je trochu zvláštní (koho vlastně zastupuje?).
Je jistě právem každého nechat se zastupovat, kým uzná za vhodné. V tom, zda budu chtít být zastoupen třeba právníkem, nebo se účastním jednání sám, mi asi také nikdo bránit nemůže, jenomže sám za sebe nejspíš nic nevybojuji... Otázkou však je, proč se plné moci soukromých lékařů,
které dosud pochopitelně zastupovala jejich profesní organizace, snaží získat právě lékařská komora. Tady se logika trochu vytrácí. Nemocnice mají svou asociaci, stejně tak i záchranné služby. Ambulantní specialisté, praktičtí lékaři, všichni mají své profesní organizace, máme ji i my, praktičtí
lékaři pro děti a dorost. Tyto profesní organizace mají dohadování (pardon, dohodování) o ceně naší práce se zdravotní pojišťovnou jako svou nedůležitější úlohu. O dalších účastnících se nemá cenu rozepisovat. Ale toto je, myslím, podstata a princip onoho zastoupení. Naši zástupci ze Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost jsou dětští praktici jako my. Dělají každodenně tutéž práci jako my. Dá se předpokládat, že jsou seznámení s těžkostmi, se kterými se potýkáme, a mají představu o ekonomické rentabilitě našeho oboru, event. také o tom, jaké by asi tak mělo být optimum ohodnocení naší práce. Pokud zástupce komory zastupuje několik dospělých praktiků, několik PLDD, několik ambulantních specialistů a několik laboratoří nebo nemocnic, je jasné, že potřebné specifické informace má jen zprostředkované, v horším případě je nemá vůbec, a rozhoduje se jen intuitivně. Tomu pak odpovídá i to, co se snaží prosadit.
Není žádným tajemstvím, že ohodnocení naší práce považuji dlouhodobě za neudržitelné. Poslední vývoj mi bohužel dává za pravdu. Ukazuje se, že za současných podmínek se do našich ordinací mladí lékaři prostě nehrnou a že řada z nich raději zůstává na dětských odděleních. Tento fenomén bude nyní po zrušení našeho oboru a jeho splynutí s pediatrií ještě výraznější. Jestlipak to zástupci ČLK vůbec tuší?!
Na počátku minulého roku jsem se pokusil s pomocí Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) zjistit jaký je stav odměňování pediatrů v primární péči a v nemocnicích a porovnat obě skupiny. Nebylo to snadné, protože v datech nemocnic lze jen obtížně oddělit pediatry od ostatních
lékařů a protože praktici ekonomické výkazy vyplňují málo. Nicméně i z omezených dat lze učinit jednoznačný závěr, že odměňování lékařů v nemocnici se v posledních letech výrazně zvýšilo. Naproti tomu růst příjmů samostatně pracujících lékařů v ordinacích PLDD roste jen minimálně. Pokud k tomu přidám osobní zkušenost, že lékař v nemocnici si pouze s tabulkovým platem a pěti službami za měsíc domů přinese cca 60 tisíc korun měsíčně, je jasno. Ani PLDD s větším počtem registrovaných pacientů si nemůže dovolit takový oficiální příjem (rozuměj s náležitým sociálním a zdravotním zabezpečením). Je s podivem, že nám stávajícím dětským praktikům tak zjevná nerovnost nevadí. Ale je jisté, že budoucím PLDD vadit bude! Ale zpět k původní otázce. Proč vlastně chce komora zastupovat dětské praktiky v dohodovacím řízení?
Pan kolega Kubek (nedělám si iluze, že by mi psal on sám osobně) ve svém e-mailu slibuje hory, doly, skvělou budoucnost a sociální jistoty. Nejsem si jistý, jak důkladné informace mají zástupci komory, ale docela určitě nepočítají s tím, že úhrady PLDD je nutné razantně zvýšit tak, aby se náš příjem alespoň přiblížil úrovni platů v nemocnicích. Komora si spíš představuje odměňování všech lékařů stejným dílem (v lepším případě). To ale považuji za nejhorší možnost ze všech. Smysl by dávalo zastupování každé skupiny lékařů vlastním zástupcem (profesní organizací) s tím, že při vyjednávání by měli zástupci poskytovatelů vzájemně spolupracovat. Dohodnout se na společných požadavcích, a ty pak společně vůči pojišťovnám prosazovat. Neumím si představit, že zástupce komory bude současně prosazovat zájmy PLDD na zprůhlednění a regulaci vyžádané péče ambulantních specialistů, a současně zájem ambulantních specialistů na zachování současného nepřehledného stavu. Ještě větší dilema bude znamenat narovnání poměru mezi příjmem pediatra v nemocnici a v ordinaci PLDD. Protože nic takového komora nejspíš nechystá, mám z jejích záměrů docela vážné obavy. Dosavadní návrhy, které zaznívají z České lékařské komory, praktickým lékařům pro děti a dorost moc nepřejí. V nedávné době ČLK velkým dílem přispěla ke zrušení našeho oboru, a tím i k destabilizaci celé pediatrie. Nyní tento chybný krok urputně hájí, ačkoliv většině zúčastněných začíná být jasné, že to nebylo šťastné rozhodnutí. Současná vyjádření komory směřují k podpoře mladých lékařů v přípravě na atestaci a těsně po ní. To je jistě chvályhodné, ale v současné době to znamená v pediatrii zase především podporu lůžkové péče. Střední generace lékařů, která tak zoufale chybí nejen na dětských odděleních a která by měla pevným pilířem našeho systému zdravotní péče, je okázale opomíjena... Neumím si to vysvětlit jinak, než že záměry komory nejsou v tomto ohledu úplně bez poskvrny. Zdá se, že hlavní motivací kroků komory není poctivá správa lékařského stavu, ale populismus nejhrubšího zrna a touha po moci.
Každý se svým hlasem pro dohodovací řízení nepochybně naloží, jak uzná on sám za vhodné. Je také jistě dobře zvolit si svého zástupce. Já jsem si ale jistý, že Česká lékařská komora moje zájmy jako samostatně podnikajícího PLDD nemůže hájit, protože neví, jaký ten zájem vlastně je. Nejenže po
mně chce hlas (plnou moc), aniž by se zástupci ČLK zajímali o potřeby PLDD. Ale ani vyjádření, ani chování ČLK v minulosti a v současnosti ve mně důvěru nebudí.
MUDr. Zdeněk Zíma