Po první vlně pandemie, tedy v létě 2020, sestavilo 100 odborníků z různých oblastí souvisejících s dětmi a rodinou prognózu dalšího vývoje. Přestože v té době byli politici a ekonomové optimističtí, zmínění odborníci předpokládali, že dojde k výraznému zhoršení situace v rodinách s dětmi. Po dalších osmi měsících se ukazuje, že se ve své neveselé prognóze nemýlili. Kauzality, které tehdy v prognóze naznačili, sledujeme nyní v realitě: u řady rodin došlo v posledních měsících ke zhoršení jejich ekonomické situace. Od října byly opět uzavřené školy a nefungovaly žádné volnočasové aktivity, což znamená, že péče o děti se plně přesunula do rodiny a nově sem přešla i zodpovědnost za vzdělávání dětí. V řadě rodin došlo k prolnutí pracovního a rodinného prostoru na ploše jejich domácnosti. Všechny tyto skutečnosti vedou k výraznému nárůstu stresu v rodině. Výzkum sociologa Dana Prokopa ukázal, že nejvýrazněji vzrostl stres u žen v produktivním věku s dětmi; navýšení stresu se ukázalo ale i v ostatních skupinách. A toto navýšení stresu vede v rodinách k dalším důsledkům, jako je zvýšená konzumace alkoholu i farmaceutik, zhoršení vztahů uvnitř rodiny, nárůst hádek a násilného chování.
Obecně se předpokládá, že násilí v rodině se týká především sociálně slabších rodin nebo rodin s nižšími příjmy. Neziskové organizace, které pracují s dětskými oběťmi násilí (jako např. Locika nebo Dětské krizové centrum), však upozorňují na to, že se tento problém nevyhýbá žádné sociální vrstvě společnosti. Požádali jsme proto odborníky (D. Prokop, T. Dvořák), aby na vzorku 6292 rodin z výzkumného šetření v roce 2015 provedli detailní analýzu a pokusili se určit typické charakteristiky rodin, ve kterých dochází k násilí. S výsledky této analýzy bychom vás dnes rádi seznámili.
Nad daty bylo provedeno několik statistických analýz. První z nich, regresní analýza, identifikovala nejvýraznější faktory, které souvisí s výskytem násilí v rodině. Jako nejvýznamnější se ukázala rodinná historie obou rodičů – pokud v jejich původní rodině docházelo k násilí nebo se v ní vyskytoval alkoholismus, byla šance na výskyt násilí v rodině výrazně vyšší. Jako další významný prediktor násilí v rodině se ukázaly problémy s financemi nebo neshody rodičů na výchově dětí. Jako další prediktory násilného chování model označil špatný zdravotní stav členů rodiny nebo větší počet osob v domácnosti.
Model nepotvrdil obecně rozšířenou hypotézu, že klíčovými prediktory násilí jsou sociálně ekonomické charakteristiky rodiny. Pokud sledujeme výši měsíčního příjmu rodiny, je struktura rodin, kde došlo k násilí, obdobná jako struktura rodin, kde k násilí nedošlo. Příjem sám o sobě tedy pravděpodobně nemá výrazný vztah k existenci násilí v rodině. Kde se ukazuje větší rozdíl je však skutečnost, jak rodina se svým příjmem vychází. Rodiny, kde došlo k násilí, měly častěji pocit, že se svým příjmem nevycházejí. Další rozdíl byl viditelný ve stabilitě bydlení; 16 % ze všech rodin, kde došlo k násilí, nemělo stabilní zázemí: žily na ubytovně, u známých nebo v sociálních službách (v případě rodin bez zkušenosti s násilím to byla pouze 3 %). V rámci dalších ekonomických faktorů lze konstatovat, že rodiny, kde došlo k násilí, mají celkově slabě horší socioekonomický status, nejde však o výrazný rozdíl. Z toho vyplývá, že násilí se netýká pouze rodin s horším ekonomickým zázemím, ale i rodin, které mají ekonomické zázemí stabilní a na dobré úrovni. Model neidentifikoval, že by se násilí týkalo výrazněji nějaké demografické skupiny – jednoduše řečeno: násilí se vyskytovalo ve všech rodinách obdobně bez ohledu na vzdělání, povolání nebo věk rodičů či dítěte.
Model ale potvrdil již obecně známou souvislost mezi látkovými závislostmi, především na alkoholu, a násilím v rodině: rodiny, kde došlo k násilí, výrazně častěji vykazují i problémy s alkoholem; jde o třetinu z nich (oproti 2 % v případě rodin, kde k násilí nedošlo). Další výrazný rozdíl, který model identifikoval, se týká řešení zdravotních problémů členů rodiny. Model neumí stanovit, zda jde v tomto případě o důsledek, nebo příčinu násilí, ale faktem zůstává, že zdravotní problém dospělého řešilo 17 % rodin, kde došlo k násilí (oproti 8 % u rodin bez násilí), a zdravotní problém dítěte řešilo 15 % rodin, kde došlo k násilí (oproti 7 % u rodin bez násilí).
Model pracoval i s dalšími vstupy, jako jsou sociální kontakty rodiny nebo důvěra členů rodiny v odbornou pomoc nebo jiné lidi. Rodiny, kde došlo k domácímu násilí, měly významně méně sociálních kontaktů; sociálně izolovaná byla téměř třetina rodin, kde došlo k násilí. Odborníci se domnívají, že se může jednat nejen o příčinu, ale i o důsledek násilí v rodině. Rodina, kde se postupně zintenzivňuje násilí, se totiž postupně uzavírá a sama se izoluje od svého okolí. Často se také v těchto rodinách objevují neshody ve výchově dítěte mezi rodiči, jen u 57 % rodin, kde došlo k násilí, se na výchově rodiče shodnou (oproti 94 % u rodin bez násilí). Respondenti, kteří žijí v rodině, kde došlo k násilí, významně méně důvěřují ostatním lidem, což se projevuje i ve způsobu, kde hledají případnou pomoc. Nejčastěji by se obrátili s žádostí o pomoc na psychologa nebo na lékaře. Nejméně uváděnou variantou je hledání pomoci ve škole dětí nebo v internetových poradnách.
Pokud uvážíme závěry této analýzy, pak rodiny, kde dochází k násilí, lze jen těžko identifikovat podle jejich evidentního sociálně ekonomického statusu, navíc jsou uzavřenější a nedůvěřivější k ostatním. Jejich včasná detekce je proto problematická. Na druhou stranu tyto rodiny uváděly, že nejvíce v sytému důvěřují psychologům a lékařům. Praktičtí dětští lékaři mají s rodinou, vedle učitelů, nejbližší kontakt. Je zapotřebí si dále uvědomit, že současná situace znemožňuje jakoukoli včasnou detekci v prostoru mimo domácnost – učitelé, vrstevníci a vedoucí zájmových aktivit jsou mimo hru – dítě se v dnešní situaci nemá komu svěřit. Jeho situaci komplikuje navíc fakt, že je zavřené v domácnosti, např. malém bytě, kde nemá ani možnost zavolat o samotě na nějakou krizovou linku. Praktický dětský lékař, pro něj přirozeně známá osoba a s autoritou, je proto někým, komu může důvěřovat. Již doteď důležitá role včasné detekce násilí na dítěti v ordinacích praktických lékařů pro děti a dorost se proto v dnešní situaci ještě zvyšuje.
Prosím, nepřehlédněte:
Nadace Sirius prosí vás, čtenáře Newsletteru, o vyplnění opravdu krátkého a rychlého dotazníku na téma, jak zlepšit včasnou detekci násilí na dětech.
Vyplnit dotazník ZDE
Ing. Bc. Lipová Dana, ředitelka Nadace Sirius
Zdroje:
Prokop D., Dvořák T.: Domácí násilí, červen 2019, Nadace Sirius
(https://www.nadacesirius.cz/soubory/ke-stazeni/primarni-prevence/Analyza_domacnosti_s_nasilim.pdf)
Nadace Sirius, Median: Prognóza vývoje situace pro rodiny s dětmi a podpůrné služby
(https://www.nadacesirius.cz/soubory/aktuality/2020_prognozaNadaceSirius.pdf )