MF DNES, 19. ledna 2022 V Česku ubývá dětských praktiků, třetina těch sloužících je již v důchodu. Zprávy, kdy praktický pediatr skončil a není za něj náhrada, přicházejí z celého Česka. Nejhorší je situace v pohraničí – na Zlínsku, Karlovarsku, Znojemsku, Hodonínsku, Olomoucku, ale i na Lounsku.
Skoro sto kilometrů s dětmi za pediatrem musí dojíždět Jana Hrušková z Jihlavy do Brna. Město přišlo loni o dvě dětské lékařky, které šly do důchodu. Dva tisíce dětí se zde ocitlo bez řádné péče.
„V Jihlavě berou pediatři jen novorozence, neměli jsme šanci. V Brně nás vzali od března, tak doufáme, že do té doby se synům nic nestane,“ posteskla si maminka.
Podle údajů Všeobecné zdravotní pojišťovny ubylo v Česku od roku 2016 k dnešku 125 úvazků praktických lékařů pro děti a dorost. Dnes je v ČR dva tisíce ordinací pediatrů, ale průměrný věk praktických pediatrů je kolem šedesátky a třetina ze všech pediatrů už v důchodu je.
„Evidujeme nárůst podílu lékařů důchodového věku na celkovém kapacitním pokrytí. Počet mladých pediatrů nenahrazuje v plné míře ty, kteří se rozhodli praxi ukončit a odejít na penzi,“ potvrdila MF DNES mluvčí VZP Viktorie Plívová.
Odborná společnost praktických dětských lékařů varuje, že problém už není lokální, ale přerůstá do celé země. „Mnozí z nás musejí denně odmítnout rodiče, kteří hledají lékaře pro své dítě. Nedávno to byl ještě problém lokální, dnes se to již týká celé republiky. Často končí zdravotní dokumentace dětí na krajském úřadě a rodiče marně hledají dětského praktika, a to nejen v dojezdu 35 kilometrů,“ upozorňuje plzeňská praktická pediatrička a předsedkyně Odborné společnosti praktických dětských lékařů Alena Šebková.
V roce 2017 přestal existovat studijní obor praktický lékař pro děti a dorost, sloučil se do jednoho oboru s nemocničním pediatrem. Medici si po studiu raději volí povolání nemocničního pediatra. Dříve byl povinný rok praxe u pediatra v ordinaci, dnes jsou to jen 3 měsíce.
„Lékař v praxi musí od prvního dne fungovat samostatně, bez kohokoli za zády, což vyžaduje dostatečnou přípravu v terénu. V nemocnici se toto nenaučí. Proto většina mladých hned do praxe nejde, uvědomují si, že to neumějí,“ tvrdí Šebková.
Podle Odborné společnosti praktických dětských lékařů je výuka praktického dětského lékařství na fakultách nedostatečná, takže studenti si raději už předem vybírají jako své zaměření klasickou nemocniční pediatrii namísto nejisté praxe, na niž nejsou připraveni.
„Mladý kolega si musí vybrat svůj budoucí obor ještě na fakultě. A vybírá podle toho, co vidí, kde praktikuje. Pokud se k oboru dobře nedostane, nevybere si ho,“ říká pediatrička Alena Šebková. Sama dlouhá léta externě vyučovala na lékařské fakultě v Plzni. Po sloučení obou pediatrických oborů do jednoho u ní byly stáže medikům zrušeny jako nepotřebné.
„Ještě rok před zrušením našeho oboru se mi z této jedné fakulty hlásilo na rezidenční místo pro praktické pediatry 16 zájemců. V loňském roce dva,“ zdůraznila Šebková.
Fakt, že medici po studiích raději míří do nemocnic, kde nakonec po atestaci zůstávají, potvrdil MF DNES student posledního ročníku 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Štěpán Krutilek.
„V našem ročníku máme 130 studentů. Zájem pracovat dál jako praktický lékař pro děti a dorost projevilo jen deset z nás,“ svěřil se budoucí pediatr.
Drahé kartotéky
Motivací zůstat v nemocnicích je nejen pestřejší náplň práce, ale také peníze. „Pokud už někdo chce převzít praxi po pediatrovi, co jde do důchodu, zpravidla si ji musí koupit. Kartotéka o 1 200 pacientech se běžně prodává kolem milionu. Plus výdaje na zařízení ordinace. Není to levné,“ podotkl Krutilek.
Na ministerstvu zdravotnictví nyní leží kompromisní návrh předložený Odbornou společností praktických dětských lékařů, aby součástí studia lékaře se zájmem o práci dětského praktika byla alespoň roční praxe v ordinaci, namísto současných povinných tří měsíců. „Pevně věřím, že bude panem ministrem schválen. V tuto chvíli ale již dominuje problém s rychlostí přísunu mladých kolegů a to, bohužel, ani tato úprava asi nevyřeší. Teď je na příslušných orgánech, aby pro naše děti zachránily systém péče, který my jsme léta budovali,“ upozornila Šebková.
Podle mluvčího ministerstva zdravotnictví Ondřeje Jakoba se úprava už rodí. „Nový návrh vzdělávacího programu je připravován i tak, aby si školenci mohli zvolit delší praxi v ambulanci primární péče,“ potvrdil MF DNES.
Změna vzdělávání budoucích lékařů ale přinese své plody až za několik let. Obce a města, kde dětského praktika shánějí, na to nechtějí čekat a raději se pokoušejí motivovat lékaře z míst, kde je jich zatím dostatek, aby k nim přešli. V již zmíněné Jihlavě magistrát možným zájemcům o volné posty pediatrů nabídl zdarma služební byt i ordinaci.
Ve Znojmě vypsali program, v jehož rámci nabízejí novému dětskému lékaři až tři čtvrtě milionu korun na pořízení vybavení ordinace nebo na její provoz. „Chceme motivovat nové lékaře a podpořit je, aby si otevřeli ordinaci právě u nás,“ řekl starosta Znojma Jakub Malačka (ČSSD).
Motivace pediatrů pomocí peněz není nová, s různou úspěšností ji praktikují mnohá jiná města. Třeba letovisko Doksy poskytlo pediatričce služební byt i vybavenou ordinaci. Česká Lípa každoročně vyčleňuje z rozpočtu 1,5 milionu korun jako pobídku pro nové lékaře, nejen pediatry. „Loni naší dotace využil jeden lékař,“ sdělila starostka Jitka Volfová (ANO).
Zmíněná praxe měst má ale svá proti. Přetáhnutím lékaře se totiž často problém objeví v místě, odkud odešel. A jak upozorňují mnozí doktoři, je to i nespravedlivé k těm, kdo si svoji praxi zařídili sami bez dotací. „Není to fér vůči nám, kteří jsme si museli své ordinace zaplatit tvrdě ze svého a třeba se i zadlužit. Pohybujeme se přece v konkurenčním prostředí,“ řekl nedávno MF DNES liberecký pediatr Martin Zítek, který kdysi odešel z nemocnice a svou praxi si zřídil bez cizího přispění.
Ne všechna města si investici do přetáhnutí lékaře mohou dovolit. Jeden případ za všechny: Bojkovice, čtyřapůltisícové město v Bílých Karpatech na hranicích se Slovenskem. V roce 2020 zde zemřela pediatrička a náhradu za ni hledají marně dodnes. „Musel by to být někdo, kdo se sem přestěhuje a bude tu žít. Nikomu se k nám ale nechce. To dřív sám vystuduju na pediatra. A abych někoho sehnal, museli bychom ho motivovat částkou se šesti nulami. Tu v rozpočtu nemám,“ zlobí se starosta Petr Viceník (ODS).
Rodiče s dětmi musejí z Bojkovic dojíždět za lékařem do Uherského Hradiště. „Ono je něco jiného dojíždět 20 kilometrů v Praze nebo Brně pomocí MHD, tady na venkově je to složitější,“ dodává Viceník.
Tomáš Lánský, MF DNES