Co mnou momentálně rezonuje nejvíce a co mě rozzlobilo, je informace z 31. srpna o nedostupnosti vakcíny Priorix. Mluvíme o důležitosti povinného očkování, epidemiích spalniček, pracujeme s rodiči. Pak přijdou na plánovanou prevenci, a dostane se jim informace, že nemáme vakcínu. Zástupcem firmy mi bylo ohledně jiné vakcíny (ale od stejného výrobce) sděleno, že jsme příliš malý trh ve srovnání např. s Čínou. Znamená to snad v nadsázce, že malá Česká republika nebude v budoucnu očkovat? I střídavá nedostupnost vakcín k nepovinnému a nadstandardnímu očkování nás, myslím, začíná poněkud „obtěžovat“. Přestává se jednat o ojedinělé výpadky, ale prakticky stále některá očkovací látka chybí. Od zástupce výrobce jsem dostala komentář, že jiný distributor ještě zásoby příslušné vakcíny možná má. Osobně objednávám veškeré vakcíny u jednoho distributora, nechci věnovat čas a energii hledání možností u dalších. Navíc tím začíná být zatížen provoz naší ordinace. Musíme opravdu pečlivě hlídat, co z objednávky reálně přivezli (o Priorixu třeba vůbec nebyla zmínka), co za objednávku nám „visí“, co reálně naúčtují ve fakturách... Cesta asi nepovede přes obrovské předzásobení se v okamžiku, kdy je daná vakcína dostupná. Jednak se nechci dostat do situace, že brzy expirující drahou vakcínu mám v lednici a přemýšlím, komu ji „nanutit“, jednak jsem loni řešila výpadek lednice se škodou v řádu desítek tisíc korun a nebylo to nic příjemného. Moje dcery již opravdu vyrostly, což jsme letos v létě poznali i tak, že nebyla příležitost „vyzkoušet“ zdravotnictví v jiném regionu, natož v zahraničí. Myslím, že všichni máme zkušenost, že v ordinaci během léta ošetříme dítě, které je u babičky nebo na táboře. A předpokládám, že většina z nás s tím nemá nejmenší problém. Takže pokud mne kontaktují moji pacienti, že dítě onemocnělo a oni jsou v jiném regionu, doporučuji navštívit tamního lékaře s poznámkou, že stejně jako my jsou na to zvyklí. No, asi ne všude… Loni v létě jsme měli velice neblahou zkušenost s úrazem dcery při sportu v Praze a s dětskou chirurgií na Bulovce. Chování k dospívající zraněné dceři, kterou přivezla RZP přímo z trati triatlonového závodu, rozhodně nepovažuji ze strany sester za lidské a profesionální. Ale to je spíše o lidech, jako většinou...
Co se týká zajištění LPS, jsou, bohužel, výrazné rozdíly v regionech. U nás v Hradci Králové je věc momentálně uspokojivě vyřešena. Všichni kolegové, kteří pracují v ordinacích, jsou vypsáni do služeb. Je povinností vypsaného zajistit za sebe náhradu, pokud nechce nebo nemůže sloužit, a také se s kolegou finančně vyrovnat. Mám informace, že již v sousedním městě to takto nefunguje, nikdo nikoho „nenutí“. Což samozřejmě vede k nespokojenosti kolegů, kteří jsou slušní a zatím se vypisování do služeb nebrání. V jiné části našeho regionu byla LPS s podílem PLDD v minulosti zrušena (službu zajišťovalo místní dětské oddělení), nyní se v patřičných bolestech pokoušejí k nějakému systému vrátit. Osobně zastávám názor, že bychom se měli na LPS podílet. Stále je to snazší než zajišťovat 24hodinovou péči o pacienty. V nadsázce, kdo má na to, že může sedět na židli v ordinaci, může sedět 1–2 služby měsíčně na LPS, obzvláště pokud se neslouží celou noc.
Letos v létě jsem měla na praxi 2 studentky 5. ročníku LF, každou po týdnu. Samozřejmě, bylo léto a vše podstatně klidnější, ale bavilo mě to. A musím říci, že děvčata mě překvapila svým zájmem a chytrými dotazy a připomínkami. Každá byla z jiné fakulty. Docela ráda bych se na dalším vzdělávání mladých nějak podílela. Bohužel, momentálně není možné získat akreditaci.
Marie Kmoníčková, regionální zástupce, Východní Čechy