Trvalým problémem v naší každodenní praxi zůstává problematika omlouvání žáků ze školní docházky. Při diskusi se zástupci z regionů se ukazuje, že potíže jsou v celé republice. Stále jsou naši dětští pacienti nuceni dokládat nemoc coby důvod nepřítomnosti na vyučování potvrzením lékaře do omluvného listu nebo žákovské knížky. Nutno zdůraznit, že ani naše vlastní děti nejsou tohoto šikanózního postupu ušetřeny.
Mohlo by se zdát, že ministerstvo školství po předešlých jednáních pochopilo naše důvody a bude nadále ctít svůj vlastní metodický pokyn, protože potíže způsobuje „lidová tvořivost“ jednotlivých pedagogů či ředitelů škol. Bohužel, opak je pravdou. Přitom podstata metodického pokynu ministerstva školství, který omlouvání žáků lékařem zapovídá, je naprosto logická a snadno pochopitelná. Jediným, kdo zodpovídá za dodržování povinné školní docházky dítěte, je jeho zákonný zástupce (tedy rodič), a jedině ten také může dítě omluvit. Stejně tak v rámci dalšího studia dítěte na střední škole je to opět především rodič, kdo má zájem na pravidelné docházce dítěte do školy, zvláště pokud hradí školné. Vůbec už nemluvě o tom, že pouze rodič může potvrdit dodržování léčebného režimu, který je v podstatě pravou příčinou absence při vyučování.
Nejpodstatnějším důvodem, proč nemůže lékař potvrzovat nemoc jako důvod nepřítomnosti při vyučování, je další eskalace počtu kontaktů dítěte se zdravotním systémem, v němž už v tuto chvíli nepochopitelně převyšujeme drtivou většinu zemí světa. Jen naprostý šílenec může chtít plné čekárny dětí přicházejících si „jen pro razítko“, přičemž se mezi nimi úspěšně dále šíří respirační infekce.
Návod jak se úspěšně bránit této zhoubné taktice jednotlivých škol a pedagogů není snadný. Je třeba si přiznat, že vytrvalé snahy hypoteticky přenést zodpovědnost za docházku do školy na lékaře významně přiživuje nepochopitelná ochota některých kolegů omluvenky potvrzovat. Je otázkou, zda si uvědomují, že se tím vlastně podporují sociálně patologické jevy ve společnosti. Ředitelům škol, kteří postupují v příkrém rozporu s nařízením ministerstva školství, je pak třeba klást otázky po důvodech jejich jednání. Je možné, že vědomě prosazují postupy nahrávající záškoláctví a poškozující zájmy dětí, resp. jejich rodin? Je možné, aby si potenciální studenti (a jejich rodiče) takovou školu vůbec vybrali?
MUDr. Zdeněk Zíma