Na Státní zdravotní ústav (SZÚ) se stále častěji obracejí nastávající maminky s dotazy na bezpečnost očkování proti černému kašli. Setkávají se totiž s tím, že jim ošetřující gynekolog nebo praktický lékař očkování vysloveně nedoporučili, případně ho těhotným rozmlouvali. S ohledem na to, že takových dotazů odborníci SZÚ registrují až zarážející množství, považují za důležité vysvětlit znovu, proč je očkování proti pertusi, obzvlášť pro nastávající rodiče a rodinné příslušníky, tak důležité.
„Bohužel i ve svém okolí vím o případech, kdy se matka dočkala místo vakcíny proti černému kašli odmítavé reakce gynekologa. Odrazovat těhotné od očkování proti černému kašli osobně vnímám jako hazard se zdravím i životem novorozeného dítěte. Pravděpodobnost závažných komplikací pro pár týdnů staré děti, které ještě nemůže plně chránit povinné očkování, je v případě infekce pertusí velmi vysoká,“ upozorňuje MUDr. Barbora Macková, MHA, ředitelka Státního zdravotního ústavu.
Novorozenci a plně neočkovaní kojenci patří mezi hlavní rizikové skupiny. Černý kašel je jedno z nejzávažnějších onemocnění dětského věku. Závažnou, nezřídka fatální, komplikací pertuse u nejmenších dětí bývá bronchopneumonie. K většině úmrtí spojených s pertusí dochází u kojenců mladších tří měsíců věku.
Mezi komplikace černého kašle u dětí patří také záněty středouší a zápaly plic, které mohou být spojeny i s následnou bakteriální superinfekcí. Neurologickými komplikacemi bývají encefalopatie (dysfunkce mozku) spojené s křečemi, včetně krvácení do centrálního nervového systému. Vzácná toxická forma s převažujícími vysokými teplotami, krvácivými projevy a postižením centrálního nervového systému obvykle končí fatálně. U kojenců může extrémním zatížení organizmu infekcí dojít až k úmrtí v důsledku kardiorespiračního selhání.
„My našim těhotným vysvětlujeme, že novorozenci a malí kojenci, kteří ještě nemohou být očkováni, jsou nejohroženější skupinou – neumějí kašlat a při nákaze černým kašlem se proto dusí, což vyžaduje hospitalizaci, zpravidla na JIP, a nezřídka i použití kyslíku nebo podporu dýchání ventilátorem. Očkováním na konci těhotenství lze těmto situacím předejít,“ uvádí MUDr. Marcela Křížová z Ústavu pro péči o matku a dítě v Praze.
Vhodně načasované očkování v graviditě vede k dostatečnému přenosu mateřských protilátek do těla plodu, což znamená, že po narození je dítě mateřskými protilátkami chráněno před závažným průběhem onemocnění během nejkritičtějšího období prvních dvou měsíců života, kdy ještě nemůže být očkováno.
Proočkovanost těhotných proti pertusi: méně než 2 % v ČR, více než 40 % ve světě
„Ačkoli je očkování těhotných od 27. gestačního týdne proti pertusi v České republice doporučené už od roku 2015, proočkovanost v těhotenství je v ČR minimální, pohybuje se na úrovni 1,6 %. Ve srovnání s tím, že v zahraničí se tato čísla pohybují často mezi 40 až 80 %, je české číslo opravdu tristní. Musím konstatovat, že k tomu přispívá i pro mě zcela nepochopitelný přístup některých lékařů. Máme opravdu zkušenost s tím, že se na nás s dotazy obracejí maminky, které se aktivně zajímaly o očkování, a jejich lékař jim to rozmluvil. Očkování je přitom, podobně jako v jiných státech, u nás doporučeno při každém těhotenství. Opravdu prosím rodiče, pokud na takový přístup narazí, aby konzultovali věc s dalším odborníkem a využili ochrany očkováním pro své dítě i pro členy rodiny,“ apeluje MUDr. Kateřina Fabiánová, Ph.D., zástupkyně vedoucího Oddělení epidemiologie infekčních nemocí SZÚ. Dodává, že ženám, které nebyly očkovány v těhotenství proti pertusi, je doporučeno podání jedné dávky vakcíny ihned po porodu. Tak je možné snížit případné riziko přenosu onemocnění z matky na novorozence. Očkování je bezpečné také pro kojící ženy. Očkování vybranými vakcínami v těhotenství se stává důležitým prvkem prenatální péče, který má ochránit zdraví žen a dětí.
Očkování dětí se v ČR provádí dle platného očkovacího kalendáře a vakcína proti černému kašli patří mezi povinné. V dospělosti je v ČR doporučeno přeočkování kombinovanou vakcínou proti tetanu, záškrtu a pertusi minimálně jednou za život. V ostatních evropských státech se očkování v dospělosti provádí nejčastěji po deseti letech.
Zdroj: szu.cz