Ve dnech 8.–12. května jsme se zúčastnili kongresu Evropské společnosti pro dětské infekční nemoci (ESPID). V tomto ročníku byl kladen velký důraz především na mladé členy společnosti. Již tradičně se tato setkání nevěnují pouze problematice ryze evropské, ale mají ambice dotknout se epidemiologické situace v celém světě, což zejména v posledních letech s masivní migrací do Evropy nabývá na významu. V programu se objevila sdělení věnovaná TBC, oportunním infekcím a infekcím u imunokompromitovaných dětských pacientů. Přednášky o covid-19 jsou od minulých let ještě stále významnou částí programu, ale organizátoři nezapomněli ani na jiné celosvětově významné infekce, jako jsou rickettsiózy, malárie či hemoragické horečky. Velmi zajímavé byly i přednášky o preventabilních nemocech – poliomyelitidě, pertusi či spalničkách – a o vývoji epidemiologie v Evropě, ale i celosvětově. Stejně tak mě zaujala sdělení o komplikacích infekčních onemocnění, zejména o Kawasakiho nemoci a multisystémovém zánětlivém syndromu u dětí (MIC-S). Z dalších významných témat musím vyzdvihnout hlavně přednášky o invazivních bakteriálních nemocech a závažných virových infekcích s epidemickým výskytem v Evropě – influenza, respirační syncyciální virus (RSV) a jiné respirační viry.
RS virovým infekcím se věnovala řada přednesených sdělení. Jde o obávanou nákazu, jejíž nebezpečnost v nedávné době demonstrovala vlna RSV infektů respiračního traktu kojenců a batolat navazující na skončení pandemie covid-19 s nezvyklou silou a závažností. Zejména v sousedním Německu odhalila nedostatky v kapacitě pracovišť intenzivní péče o děti. Přitom RSV infekci prodělá do 2 let 100 % dětí, nezřídka jako pneumonii s nutností hospitalizace. Ale i při mírnějším průběhy byly prokázány postinfekční změny plicního parenchymu či bronchiálního stromu (Shabir Mahdi, JAR). Současně několik řečníků nezávisle na sobě upozornilo na zvýšené riziko koinfekce či navazující infekce nejen při RSV, ale také při pneumokokové a influenza infekci.
Vzhledem k dominantní primoinfekci RSV u kojenců a zejména rizikových kojenců (nedonošených či chronicky nemocných) byly pochopitelně široce diskutovány zejména možnosti prevence nákazy. Jednou ze zvažovaných možností je podobná strategie, jakou využíváme u pertuse, tj. očkování gravidních žen v druhé polovině těhotenství, které zajistí dostatečnou hladinu protilátek u novorozence pro prvních 6 měsíců života. Tento postup je ze své podstaty neselektivní (zajistí ochranu všech novorozenců). V současné době využívaná metoda pasivní imunizace monoklonálními protilátkami proti RSV je v tuto chvíli základním postupem a je vyčleněna jen pro rizikové novorozence a kojence. Byly prezentovány zkušenosti s novou generací monoklonálních protilátek proti RVS, ale očekávané informace o připravované aktivní imunizaci proti RSV (těhotných, novorozenců) zazněly překvapivě jen spíše okrajově.
V rámci bloku očkování těhotných žen se Kirsten Maertensová (Belgie) věnovala situaci v Evropě. V poslední dekádě významně stoupá počet zemí, které doporučují očkování těhotných proti pertusi. Obecně je doporučována jedna dávka vakcíny s acelulární pertusovou složkou v každém těhotenství, rozdíl je v tzv. timingu, tedy období, kdy vakcínu během těhotenství aplikovat. Nejvyšší hladiny protilátek v pupečníkové krvi jsou při očkování v druhém nebo na začátku třetího trimestru.
A. Ricková (USA) se věnovala výskytu chřipkových onemocnění u dětí podle doby podání vakcíny těhotné. Časné očkování vede k dřívějšímu poklesu hladiny protilátek u dětí. V případě očkování ve 3. trimestru je u dětí překvapivě nejprve hladina protilátek nižší, pravděpodobně v důsledku tzv. bluntingu, v průběhu času však přetrvává a poskytuje nejdelší ochranu. Očkování ve 2. trimestru poskytuje vysokou a relativně dlouhou úroveň ochrany až do cca 10. měsíce po narození. Očkování těhotných je účinné v prevenci infekčních onemocnění matky a dítěte a je bezpečné. Do budoucna je třeba vyvinout lepší vakcíny pro očkování těhotných proti chřipce a zlepšit pozitivní vnímání tohoto očkování veřejností, tedy je třeba zohlednit chřipkovou sezonu, dostupnost vakcíny atd. Připomněla, že brzy bude dostupné rutinní očkování těhotných proti RSV a že ve fázi klinického ověřování jsou vakcíny proti streptokokům skupiny B.
Suverénním řečníkem na téma invazivních pneumokokových nákaz (IPO) je Ron Dagan z Izraele. Ve svých několika sděleních se kromě epidemiologie IPO po covidové pandemii také podrobně zabýval koinfekcí RSV a pneumokových nákaz. Kromě epidemiologických dat byly prezentovány také patofyziologické mechanismy vzájemného potencování obou patogenů.
Na konec nemohu pominout vystoupení řečníka z České republiky. V tomto roce přednesl své sdělení prof. Roman Chlíbek s názvem „Key pillars for adolescent MenB Vaccine recommendations and inclusion in the NIP“. Popsal situaci invazivního meningokokového onemocnění (IMO) v ČR, včetně surveillance, která v naší zemi probíhá. Podrobně rozebral aktuální situaci ale také možnosti prevence, tj. očkování proti IMO. V této souvislosti připomněl, že ČR je první zemí, která má zavedeno hrazené očkování proti IMO také pro adolescenty.
Z dalších zajímavých přednášek ještě zmíním blok Světové zdravotnické organizace (WHO) o návratu dříve významně potlačených infekcí, jako jsou poliomyelitida, difterie a spalničky. Důvodem je souběh nepříznivých okolností, mezi nimiž je třeba uvést migraci, ozbrojené konflikty v endemických oblastech a pokles odolnosti evropské populace vůči preventabilním nákazám.
MUDr. Zdeněk Zíma