Naše odborná společnost byla prostřednictvím mé osoby přizvána do Národní rady pro implementaci Národního onkologického programu. Oceňuji toto rozhodnutí, protože jako praktičtí lékaři pro děti a dorost máme nepochybně co nabídnout.
Jedním z klíčových strategických záměrů Národního onkologického programu (NOP) je primární prevence. Víme, že onkologická prevence začíná již v dětském věku. Již dnes máme připravené či rozpracované některé projekty, kterými můžeme do NOP přispět.
Onkologickou prevencí je očkování proti HPV a de facto i očkování proti hepatitidě B – zde je důležité udržet toto očkování v kojeneckém věku jako součást hexavakcíny. Opakovaně dochází k útokům na toto očkování, přestože je známo, že právě prodělání hepatitidy v raném věku je predisponující ke vzniku karcinomu jater.
Za onkologickou prevenci lze považovat i náš Manuál krátké intervence – tedy prevence užívání návykových látek včetně kouření. Teoreticky je již dopracován a je připraven i popis výkonu, který je třeba již jen doladit se zdravotními pojišťovnami.
Konečně onkologickou prevencí je i výchova ke zdravé výživě – s ohledem na riziko např. karcinomů trávicího traktu. OSPDL má vypracován projekt NutriCHEQ pro batolecí věk, byť se jej zatím nepodařilo jako výkon prosadit přes zdravotní pojišťovny, a to ani prostřednictvím fondů prevence.
Druhým ze strategických cílů NOP je včasný záchyt onkologického onemocnění. Cesta k jeho naplnění vede i přes implementaci programů pro adolescenty „Máš koule“ a „Ruce na prsa“ do praxe, jež jako odborná společnost podporujeme a informujeme o nich v rámci našeho vzdělávání.
Naším plánem je ve spolupráci s dětskými onkology a hematoonkology vypracovat obecná doporučení pro včasný záchyt nejčastějších nádorových onemocnění v dětském věku (t. č. jsme naše doporučení implementovali do učebnice Praktické dětské lékařství).
Třetí strategický cíl – sekundární prevence. V této oblasti jsou pro dlouhodobé sledování pacientů po onkologické léčbě, spolupráci s dětským onkology, vzdělávací programy a odborná doporučení PLDD absolutně nenahraditelní.
V dalším strategickém cíli, jímž je multidisciplinární péče, může PLDD fungovat i jako koordinátor a nedílná součást týmu – pokud se ovšem zlepší spolupráce specialistů s námi. Osobně mám zkušenost dobrou, ale není tomu tak všude a PLDD často neví, co se s „jeho“ dítětem aktuálně u specialistů děje...
Jako optimální bych viděla podobný model, jaký jsme navrhli pro rozvoj dětské paliativní péče (mimochodem, naše spolupráce s dětskou sekcí Společnosti paliativní medicíny je rovněž intenzivní a dlouhodobá). Tedy jeden koordinátor v regionu hematoonkolog/onkolog, ad hoc by se připojili specialisté a PLDD, kteří by na této péči spolupracovali a měli by se zároveň ke komu obrátit o radu.
Budu se těšit i na vaše podněty, jak v rámci Národního onkologického programu maximálně pomoci předcházet onkologickým onemocněním u dětí – a pokud již taková smutná diagnóza nastane, jak jim co nejlépe z pozice PLDD pomoci.
MUDr. Alena Šebková