V adventním čase a s blížícím se koncem roku se nikdo z nás neubrání alespoň malému bilancování. Současně jsou však praktičtí dětští lékaři zavaleni spoustou nemocných dětí v období zvýšeného výskytu respiračních infekcí, takže na nějaké větší bilancování zas až tolik času nemáme. Dovolím si proto jen stručnou rekapitulaci personálního stavu PLDD perspektivou mladých lékařů.
Jak všichni víme, v historii oboru PLDD byl přelomový rok 2017. V jeho polovině zanikly obory dětské lékařství a praktické dětské lékařství, a současně vznikl společný obor pediatrie. Ještě před tímto milníkem vstupovalo v rozmezí let 2010 až 2015 do oboru PLDD každý rok okolo 57 mladých lékařek či lékařů. Mimořádný byl rok 2016, kdy byl již veřejně znám záměr obor zrušit. Tehdy se do něj zapsalo 74 absolventek a absolventů lékařských fakult. Dokonce ještě v přelomovém roce (či spíše půlroce) 2017 se chtělo stát PLDD 48 uchazečů. V této době byl tedy ze strany mladých, převážně asi spíše lékařek, o obor PLDD velký zájem.
Po výše uvedené změně postgraduálního vzdělávání se již absolventi lékařských fakult zapisují do jednotného oboru pediatrie. Počty zařazených lékařek a lékařů od té doby oscilují okolo 200 za rok. Na tomto počtu se nepochybně téměř z poloviny podílí dotační program na rezidenční místa pro vzdělávání pediatrů. Ministerstvo zdravotnictví ČR nabízelo dotaci na vzdělávání 100 mladých pediatriček a pediatrů, z počtu nabízených míst se však dařilo obsadit pouze přibližně tři čtvrtiny. Důvodů je patrně vícero, ale nejčastěji je zmiňováno pozdní vypisování dotace. Než totiž proběhne nezbytná administrativa, má již většina absolventů pracovní místo zajištěno – bohužel nezřídka v jiném oboru. Naštěstí tomu tak ale není vždy. Jak naznačují uvedená čísla, na svoji budoucí životní dráhu se připravuje nejméně polovina pediatrů mimo dotační pobídky. Ke smůle praktických dětských lékařů je vzdělávání bez dotace možné prakticky jen v lůžkovém zařízení. Financovat vzdělávání svých potenciálních nástupců je schopno jen naprosté minimum z nás, zvlášť pokud není žádná záruka skutečného nástupnictví. Relativně vysoké počty budoucích pediatrů tedy velmi pravděpodobně posílí především segment lůžkové pediatrie. Z praxe sice víme, že z deseti atestujících jich v blízké či vzdálenější budoucnosti nejméně sedm usedne do ordinací praktického dětského lékaře, ale ani přibližně nelze odhadnout, kdy se tak stane a zda pro českou pediatrii nebude už pozdě.
Všichni si jistě všímáte, že ani atestované lékařky a lékaři bohužel nijak nespěchají s provozováním vlastní praxe. Z jakého důvodu se tak děje, lze jen odhadovat. Nepochybně se na tom podílí vysoká náročnost oboru PLDD, a to především časová. Mladé kolegyně často udávají obavy z množství administrativy provázející nejen poskytování zdravotní péče, ale především provozování vlastní praxe. Kromě toho je často kritizováno nerovnoměrné geografické rozmístění ordinací, a to i těch nově vznikajících. Vysvětlováno je to malou atraktivitou venkovských a příhraničních regionů v důsledku chybějící občanské vybavenosti a nutností partnera lékařky dojíždět za prací. V tom je patrná i určitá „genderová nerovnováha“ v našem oboru. Od atestantů z praxe také slýcháváme nepříznivé srovnání mezi prací v nemocnicích a v ordinaci PLDD. A nejde jen o finanční ohodnocení, ale i o rozdíly v rozsahu práce na obou pracovištích či o již uvedené obavy z povinností navíc, které provozování soukromé praxe přináší. Při absenci ordinací PLDD provozovaných kraji, městy či obcemi pak mladí nadšenci často volí práci ve zdravotnických řetězcích nebo zůstávají v lůžkových zařízeních. Že tento stav příliš neprospívá stabilitě sítě ordinací PLDD, jistě není třeba zdůrazňovat.
Na závěr by se mi chtělo dodat v poslední době často užívané „doufejme, že bude líp.“ Logicky se však jedná o zjevně nesmyslný požadavek. Pokud by mělo být stále lépe, musí jednou být úplně ze všeho nejlépe. Ale co bude pak? Pravděpodobnější je, že nějakou dobu bude skutečně lépe, ale pak nám nejspíš bude hodně špatně, nicméně jen proto, aby nám vzápětí zase mohlo být lépe. To zní už rozumněji, ale málokdo z nás zase chce, aby bylo špatně. Přitom ty nepříjemné epizody, kdy je nám velmi špatně, se zdají být logicky nevyhnutelnými... Optimální tedy bude, když vypustíme ta špatná období a budeme se mít alespoň stále tak jako dosud, rozuměj dobře.
Přeji vám krásné Vánoce a šťastný nový rok 2023.
MUDr. Zdeněk Zíma, místopředseda OSPDL ČLS JEP