V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR se 28. února konal seminář věnovaný tématu výpadku v dodávkách léků na český trh. Měla jsem příležitost zúčastnit se jej jako zástupce naší odborné společnosti – a nabízím vám několik postřehů.
Hned v úvodu zaznělo, že problém se zajištěním dodávek některých léků se bohužel netýká jen České republiky, ale celé Evropy. Proto bude nutné hledat řešení v rámci Evropské unie. I na národní úrovni je nicméně třeba přijmout taková systémová opatření, abychom byli napříště schopni na výpadky jednotlivých léků adekvátně reagovat.
Při analýze příčin současné situace se mimo jiné ukázalo, že ze stávající platné legislativy ČR nevyplývá, kdo je za dostatečné dodávky léků právně zodpovědný – objednávání je výhradně v rukou farmaceutických firem, které jsou držiteli rozhodnutí o registraci vydávaného Státním ústavem pro kontrolu léčiv, a ministerstvo zdravotnictví nemá na zajištění množství objednávek zásadní vliv.
Vzhledem k tomu, že pro jednotlivé trhy se léky objednávají s 12–18měsíčním předstihem, je velmi obtížné okamžitě reagovat na náhlé výpadky ve výrobě léčiv či obalových materiálů, stejně jako na okamžitou změnu epidemiologické situace. Podle farmaceutických společností se nelze takovým výpadkům úplně vyhnout, a budeme se s nimi muset vyrovnávat i v budoucnu.
Distribuce léků na vnitřním trhu ČR navíc není rovnoměrná, do značné míry závisí na jednotlivých lékárnách a na tom, nakolik dokážou být při vytváření svých zásob pohotové a aktivní. Na druhé straně si nemohou dělat velké zásoby, protože v určitých periodách dochází centrálně k regulaci cen, takže na zboží naskladněné delší dobu lékárny doplácejí.
Svou roli v nedostatku léků sehrává i panika odběratelů, kteří se v případě hrozícího nedostatku snaží objednávat, co nejvíce lze, a zásoby, které by běžně vydržely týdny, jsou v řádu hodin vykoupeny.
V průběhu semináře vystoupil i ministr zdravotnictví prof. Válek a nastínil návrhy, které by rád nechal projít legislativním procesem tak, aby mohly začít platit již koncem tohoto roku. Podle nich by měly být v ČR garantovány zásoby léků na 1–2 měsíce. Zodpovědnost za to by měly nést farmaceutické společnosti, a pokud by svou povinnost nedodržely, následovaly by sankce. Tomu se ale firmy pochopitelně brání a chtějí, aby garance držel stát. Znamenalo by to ovšem zaplatit provizi a rezervovat si léky dopředu, což by obnášelo náklady v řádech desítek milionů korun.
K další změně by mělo dojít na úrovní distribuce, která by měla být rovnoměrnější a odvíjet se od obratů. Pokud např. lékárna vydá za den 10 balení určitého léku, měla by jich zase 10 objednat. Ani to však nemusí být spolehlivé, protože denní potřeba se může náhle změnit v důsledku epidemie – a důsledkem bude opět nedostatek.
Ministr zdravotnictví také uvedl, že problematika se bude řešit i rámci celé EU. Aby evropské země nebyly závislé převážně na asijských dodavatelích, bude snaha vytvořit v Evropě nové výrobní závody, které by byly schopny na aktuální potřeby reagovat.
Můžeme jen doufat, že všichni tuto situaci berou vážně a že se jim podaří něco skutečně změnit, abychom zase mohli předepisovat léky podle potřeb svých pacientů, nikoli podle toho, co zrovna mají v lékárně na skladě…
MUDr. Pavla Hromádková