V České republice je dlouhodobě zavedena povinnost očkování proti 9 preventabilním chorobám, je zakotvená v zákoně o ochraně veřejného zdraví.
Vymahatelnost této povinnosti na jednotlivcích, zde rodičích, je, bohužel, velmi sporná. Každý stát má ale povinnost chránit své občany tam, kde je to potřebné a v silách státu, před chorobami, kterým lze předcházet. Tím spíše to platí o dětské populaci.
Jedinou možnou normou tedy zůstává požadavek očkování před vstupem do kolektivu, kde je pravděpodobnost infekční nákazy vyšší.
Již nyní vnímáme jako velkou chybu, že při nástupu do MŠ na povinný rok předškolní docházky v 5 letech není vyžadováno doložení povinného očkování a že povinnost očkování není vyžadována u jiných než „běžných“ mateřských škol (například lesní školky).
Další možná výjimka není z odborného pohledu naprosto žádoucí, neboť čím mladší je dítě přijímané do kolektivu, byť početně malého, tím vyšší je ohrožení jeho zdraví závažnou nemocí, případně ohrožení ostatních dětí při onemocnění takového dítěte.
Očkování ochraňuje nejen jedince samotné, ale i takové, kteří nemohou být očkováni ze závažných, primárně zdravotních důvodů. I s ohledem na současnou epidemiologickou situaci považujeme za nutné dokládat očkování, jež odpovídá očkovacímu kalendáři v době vstupu dítěte do takového zařízení, i u dětí šestiměsíčních (již by měly být naočkovány základními dávkami hexavakcíny, které již vykazují vysokou míru ochrany).
Je třeba si zároveň uvědomit, že s rostoucím počtem dětí s neúplně provedeným pravidelným očkováním, které postupně dosáhly a dosáhnou věku 15, resp. 18 let, se nabízí významná otázka jejich pozice v kolektivu při jejich vzdělávání nad rámec povinné školní docházky u středních škol a vysokých škol (již dnes je řešeno v některých zemích v zahraničí). Hlavním důvodem této úvahy je především ochrana samotných neočkovaných dospívajících a mladých dospělých. Později s jejich nástupem do práce bude nutné řešit otázku rizik jejich nákazy při práci, ale i riziko, že se mohou snadno stát zdrojem infekce při mezilidském kontaktu v práci (např. učitelky v MŠ, zaměstnanci ve zdravotnictví, sociálních zařízeních atp.).
Praktičtí lékaři pro děti a dorost zajišťují povinná a doporučená očkování u dětí a dorostu jako významnou prevenci, která ochraňuje zdraví jedince, zajišťuje kolektivní imunitu a významně šetří i ekonomické výdaje státu na léčení závažných infekčních onemocnění. Ve své činnosti jsou praktičtí lékaři pro děti a dorost víceméně osamoceni, edukace ze strany veřejné správy silně vázne, a tím spíše považujeme další prolamování zásady vyžadující povinné očkování v kolektivních zařízeních prosazované na půdě poslanecké Sněmovny za nesprávné.
Za výbor OSPDL ČLS JEP
MUDr. Alena Šebková,
předsedkyně
24.11.2024