V roce 2017 bylo v České republice hlášeno 505 nových případů (a recidiv) TBC všech forem a lokalizací, což představuje 4,8 hlášených TBC na 100 000 obyvatel. Roční počty hlášených TBC až do roku 2013 klesaly, od té doby však zůstávají prakticky neměnné v rozmezí 502 až 518. Podíl dříve léčených byl 6,5 %. Muži se na notifikaci TBC podíleli z 72 % (365 případů). Podíl plicních TBC činil 87 % (439 případů). Do Registru TBC bylo nahlášeno 25 úmrtí v důsledku TBC, tj. 0,24 na 100 000 obyvatel. Relativně nejvíce nemocných, stejně jako v roce předchozím, mělo bydliště/místo pobytu v Plzeňském kraji (44 případů, což je 7,6 na 100 000 obyvatel), nemocnost TBC v Hl. m. Praze byla mezi kraji opět až druhá nejvyšší. V Praze má však bydliště/místo pobytu s velkým odstupem nejvyšší počet nemocných (95 případů, tj. 7,4 na 100 000 obyvatel). Nad celostátním průměrem dle kraje bydliště/místa pobytu byly dále Ústecký kraj (6,7 na 100 000 obyvatel), Pardubický a Jihomoravský kraj (5,6 na 100 000 obyvatel), Liberecký kraj (5,0 na 100 000 obyvatel) a Královéhradecký kraj (4,9 na 100 000 obyvatel). Nejpříznivější situace byla v Jihočeském kraji s 16 případy a incidencí 2,5 na 100 000 obyvatel.
Podíl bakteriologicky ověřených TBC činil 74 % (372 případů). Z epidemiologického hlediska nejzávažnějších forem TBC, totiž TBC plic mikroskopicky pozitivních ze sputa, bylo zjištěno 184.
Nejvyšší nemocnost TBC byla u mužů ve věkové skupině 55–59 let (14,1 na 100 000 mužů). Jen o málo nižší pak ve věkové skupině 50–54 let (13,3 na 100 000 mužů) a u žen ve věkové skupině 75+ (5,1 na 100 000 žen). U dětí (ve věkové skupině 0–14 let) bylo v roce 2017 hlášeno 6 případů TBC. Šlo ve všech případech o bakteriologicky neověřenou TBC dýchacího ústrojí u romských dětí narozených v České republice. Podíl osob narozených mimo Českou republiku s TBC zjištěnou v ČR v roce 2017 představoval 31,5 % z celkové notifikace, což bylo nejvíce v historii. Jednalo se v absolutních číslech o 159 případů (pro srovnání, nejvyšší počet byl dosud zaznamenán v roce 2008 a činil 186 případů) celkem z 29 států, nejvíce z Ukrajiny (30 případů), Slovenska (25 případů), Vietnamu (23 případů), Rumunska a Mongolska (po 16 případech) a Bulharska (10 případů). Pokud jde o způsob zjištění, pak 70 % TBC bylo zjištěno pro obtíže, 10 % kontrolou osob z rizikových skupin, 7 % při vyšetřování kontaktů, 2 % pitvou a 11 % náhodně. Rezistence k isoniazidu (INH), rifampicinu (RIF), pyrazinamidu (PZA), ethambutolu (ETH) nebo streptomycinu (STR) byla zaznamenána u 29 nemocných z 347 (8,4 %), u kterých jsou výsledky testů citlivosti k dispozici. U 8 z nich šlo o multirezistentní TBC.
Osm případů TBC bylo zjištěno u osob HIV pozitivních. Jednalo se o 7 mužů a 1 ženu. Polovina nemocných se narodila v České republice. Podíl nemocných vyšetřených na HIV byl 39 %. Pokud jde o výsledky hodnocení léčby případů TBC hlášených v roce 2016 (hodnocení se provádí až po 12 měsících od jejího zahájení), pak léčebného úspěchu (vyléčen plus léčení ukončeno) bylo dosaženo v 67 % případů, 17 % nemocných zemřelo v důsledku TBC nebo z jiných příčin a ve zbylých 16 % šlo buď o pokračování léčby, přerušení léčby, selhání léčby, přestěhování nemocného, či údaje nebyly k dispozici.
Zdroj dat: Registr tuberkulózy
Jiří Wallenfels, Národní jednotka dohledu nad tuberkulózou, Nemocnice Na Bulovce