Po zvolna se úžícím výběru v paletě antibiotik vhodných pro ambulantní použití jsme v polovině roku 2020 zaznamenali pozitivní zprávu o nové registraci a zahájení dovozu antibiotika s protistafylokokovým spektrem účinku. Nyní se snad také podaří zajistit jeho úhradu z veřejného zdravotního pojištění.
Lék Flucloxacilin Azevedos 500 mg ve formě tvrdých tobolek představuje alternativu k léčivům s obsahem oxacilinu, která jsou bohužel již dlouhou dobu k dispozici jen v parenterální formě.
Účinná látka flukloxacilin patří mezi antibiotika ze skupiny isoxazolpenicilinů, odolných vůči penicilináze. Principem jeho baktericidního účinku je inhibice syntézy bakteriální stěny. Jeho účinek cílí proti streptokokům a stafylokokům (včetně kmenů produkujících β-laktamázu), kromě toho také proti Clostridiím a Neisseriím. Proti stafylokokům rezistentním vůči meticilinu je však neúčinný. Účinnost proti streptokokům je nižší než účinek penicilinu, ale pokud PNC nemůžeme použít, je vhodnou alternativou. Indikací jeho podání v ambulantní péči jsou především infekce kůže a měkkých tkání. Kromě toho je možné indikovat podání flukloxacilinu u externí otitidy, infekce močového a pohlavního ústrojí citlivými mikroorganismy, a stejně tak při infekcích horního i dolního respiračního traktu (včetně např. tonzilitidy způsobené B-hemolytickými streptokoky, pokud nelze užít antibiotikum první volby – penicilin)
Výrobce doporučuje podávání v případě dětí do 12 let v dávce 50 mg/kg/den ve třech denních dávkách. U pacientů starších 12 let se doporučuje podávat po 8 hodinách 500 mg. Tobolky se doporučuje podávat 1 hodinu před jídlem. Celková denní dávka by neměla překročit 3 g.
Parenterální formy antibiotik penicilinové řady odolné vůči penicilináze/B-laktamáze (prostaflin, oxacilin, flukloxacilin) mají ještě širší spektrum indikací, jakými jsou osteomyelitidy, osteitidy, stafylokokové meningitidy, empyém, endokarditida a stafylokoková septikemie. Peroperačně je tato skupina využívána také v kardiovaskulární chirurgii, ale není vhodná k prevenci revmatické horečky. Naproti tomu v běžné ambulantní praxi jsme chybění tohoto druhu antibiotik v perorální formě značně pociťovali, protože neměl plnohodnotnou náhradu. K léčbě infekcí kůže (celulitidy, impetigo, erysipel) bez septikemie je totiž perorální podání antibiotika v ambulantní praxi bezesporu výhodnější než parenterální léčba či náhrada širokospektrým antibiotikem (např. cefalosporinem 1. generace).
MUDr. Zdeněk Zíma