V roce 1995 byl v Japonsku popsán nový druh Borrelia miyamotoi. Ačkoliv byl krátkou dobu považován za nepatogenní, ukázalo se, že patří do skupiny spirochét vyvolávajících návratné horečky. V roce 2011 byla popsána onemocnění také v Evropě. Na rozdíl od jiných spirochét této skupiny je jejím přenašečem také klíště z rodu Ixodes, podobně jako v případě borelie způsobující lymeskou boreliózu.
Podle dostupné literatury vyvolává patogen meningoencefalitidu jen u imunokompromitovaných osob, u zdravých je původcem návratné horečky. Nejčastějšími klinickými projevy jsou teploty, únava, bolest kloubů, bolesti hlavy a jiné nespecifické příznaky. Vždy však chybí kožní projevy nemoci – erytém či boreliom. Některé zdroje přitom srovnávají klinické projevy (návratná horečka, bolesti svalů, únava, kašel, nauzea) s ehrlichiózou/anaplazmózou. V případě ehrlichiózy je však také popisován makulopapulózní exantém.
Diagnostika je problematická, protože většina laboratoří není zatím schopna nabídnout sérologické či PCR vyšetření tohoto patogenu. Naproti tomu ze strany komerčních laboratoří je převážně laické veřejnosti masivně nabízena diagnostika odstraněného klíštěte. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že lékař léčí jen lidi a jejich klinické obtíže, nikoliv klíšťata nebo laboratorní hodnoty.
Diferenciální diagnostika návratných horeček je velmi široká a obtížná, protože proti infekční etiologii na druhé straně spektra stojí např. genetické příčiny. Léčba nemoci je antibiotická stejně jako u jiných borelióz (ampicilin, penicilin, doxycyklin či klaritromycin na 10–14 dní).
MUDr. Zdeněk Zíma