„Stále se teprve učíme tomu, jak nový multisystémový zánětlivý syndrom v souvislosti s infekcí SARS-CoV-2 ovlivňuje děti a na co si musíme dát pozor,“ zdůraznil ve své prezentaci na výročním vědeckém zasedání Americké neurologické akademie (AAN) Dr. Omar Abdel-Mannan z University College London, Velká Británie.
Polovina dětí s PIMS má neurologické příznaky
Dr. Abdel-Mannan představil výsledky analýzy zdravotních záznamů všech dětí mladších 18 let hospitalizovaných v Great Ormond Street Hospital v Londýně mezi 4. dubnem a 1. září loňského roku. Kritéria pro PIMS (multisystémový zánětlivý syndrom v souvislosti s infekcí SARS-CoV-2) splňovalo 46 z nich, průměrný věk byl 10 let.
Více než polovina (24) jich mělo neurologické příznaky zahrnující jak centrální, tak periferní nervový systém – všech 24 uvádělo bolesti hlavy, 14 mělo encefalopatii, šest vykazovalo abnormality hlasu nebo chrapot, šest mělo halucinace, pět mělo ataxii nebo zhoršenou koordinaci, tři děti měly problémy s periferními nervy a jedno dítě mělo epileptický záchvat.
Děti s neurologickými příznaky oproti těm bez nich častěji vyžadovaly umělou plicní ventilaci a podávání léků pro stabilizaci krevního oběhu. Mezi oběma skupinami nebyly žádné rozdíly, pokud jde o demografické charakteristiky, markery zánětu, management léčby nebo její krátkodobé výsledky.
„Děti, u kterých se PIMS vyvine, by měly být hodnoceny podle neurologických příznaků a dlouhodobě sledovány, aby bylo možné zjistit, jak se jejich zdravotní stav v průběhu času vyvíjí a zda u nich nezůstávají nějaké neurologické či kognitivní následky,“ zdůraznil Dr. Abdel-Mannan.
Léčba epilepsie v těhotenství vývoj dětí nepoznamenala
Děti narozené ženám léčeným během těhotenství pro epilepsii, nevykazují ve věku tří let žádné vývojové opoždění ve srovnání s dětmi narozenými zdravým ženám. To je zásadní předběžný výsledek studie prezentované v průběhu letošního kongresu Americké neurologické akademie (AAN).
„Epileptický záchvat během těhotenství může poškodit nejen matku, ale i plod, takže dobrá kontrola onemocnění je důležitou součástí prenatální péče,“ konstatovala autorka studie Dr. Kimford J. Meadorová ze Stanford University, USA, a dodala: „Na druhé straně se však uvádí, že některá antiepileptika zvyšují riziko vrozených vad nebo mohou mít vliv na pozdější neurobehaviorální vývoj dítěte. Míra rizika se mezi jednotlivými léky liší, u těch novějších nejsou dlouhodobé účinky stále zcela známy.“
Do studie bylo v průběhu jejich těhotenství zařazeno 275 žen s epilepsií a 77 zdravých žen. Ve skupině s antiepileptickou léčbou bylo 74 % žen na monoterapii (43 % užívalo lamotrigin a 37 % levetiracetam). Dalších 22 % užívalo více než jeden lék (z toho téměř polovina kombinaci lamotriginu a levetiracetamu). Zbývající 4 % těhotných pacientek s epilepsií neužívala žádnou léčbu.
Děti narozené z těchto těhotenství byly hodnoceny po dosažení tří let věku pomocí široké škály kognitivních a vývojových testů. Po adjustaci výsledků na IQ a vzdělání matek nebyly zjištěny žádné významné rozdíly ve vývojovém skóre mezi dětmi narozenými ženám s léčenou epilepsií a zdravým matkám.
Navíc ani ve skupině dětí narozených matkám s epilepsií nebyly zjištěny žádné vývojové rozdíly v závislosti na tom, jaký lék a v jakém dávkování ženy v těhotenství užívaly (sérové koncentrace byly měřeny ve třetím trimestru).
Sami autoři však připustili určité limitace své studie. Hodnocení kognitivních funkcí ve věku tří let např. nemá tak silnou prediktivní hodnotu pro další vývoj v období dospívání a dospělosti jako testování dětí ve starším věku. Ani skladba antiepileptických léků užívaných v této studii nemusí odrážet jejich reálné používání v běžné populaci a klinické praxi.
Jan Kulhavý